WEIL
komentáře u částí děl
Pěkná povídka hlavně skrz - v tomhle případě pravdivé tvrzení - "kdo jinému jámu kopá sám do ní padá."
Pěkná povídka o spravedlnosti, jak ji vnímalo dítě v době druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava.
Povídka ve mě evokuje prázdné, zešedlé domy, kterých je všude spousta a kdysi byly postaveny pro život, a ten se v nich odehrál a vyhasl a domy chátrají a jsou mezi námi, v Brně je jich třeba plno, ale i na vesnicích.
Povídka melancholického ladění, s prvky srovnávání s časy komunismu a kapitalismu v 90. letech 20. století na Moravě.
Já ji pročetl a nemohu říct, že by se mi nelíbila.
A necítím právě potřebu ji s něčím porovnávat. proč ne, říkám si.
Josef Lada má své postavy rád, a přece o nich dokáže psát s nadhledem, ironií a dobře zástupně charakterizovat hlavní lidské typy charakterů. A tahle povídka je dobrou ukázkou.
Lahůdka o lidských povahách, které potkáváme kdekoli je nějaký kolektiv.
Toník je autorův dlouholetý kamarád, a jejich kamarádství je potvrzeno i touhle povídkou...
Zachycení nálady, pocitů, které autor měl, na to se zde zaměřuje více než na vylíčení třeba vztahu s Míšou, o kterém tam padnou jen tři věty.
Jedna ze vzpomínek autora na časy, kdy měl hodně kamarádů s nimiž se věnoval alkoholu a povídání.
Odzačátku čtení o tomhle chlapci je mu autorem předurčeno, aby dospěl do domu "Milosrdenství". Ale co dál? Povídka je to krátká, v něčem se mi líbí, něco mi přijde poněkud odflinknuté.
V povídce vystupuje Rocky, Batman, Mad Max, Robocop, je jakousi komiksovou vyprávěnkou s fantaskní notou.
Povídka se mi víc líbí než nelíbí. do dneska třeba církev římskokatolická tvrdí, že turínské plátno je pravé, i když ta pravděpodobnost, že je pravé, je více než pravděpodobná spíše nepravděpodobná.
Dobrý a pravdivý námět, i zajímavé zpracování - v duchu hesla - vy, kteří jste se narodili, tak zanechte všech nadějí, že vám život neuteče rychle.
Nějak se v té povídce ztrácím. Moc se mi nelíbí...Asi má být vtipná, ale mě takovou moc nepřijde.
Autor se snaží o vtipnou povídku, ale není to můj šálek čaje. Pár vět se mi v této povídce líbí.
Povídka o muzikantovi a jeho bratranci a spoustě lidí, o nichž se zmiňuje autor jen tak mimochodem, a pocitech svobody a volnosti, které autor jako člen kapely a zájemce o holky a pití zažívá díky muzice.
Povídka o člověku, který neví jak žít a tak blbne. autor se ptá - byl geniální šílenec, exhibující komik nebo dítě s duší Satana a nebo vlastně co? Těžko se popisuje život člověka - dobrodruha.
Je dost lidí, co je jejich práce nudí, přesně je hodně nudných prací. A taky je hodně vztahů, co se rozpadne náhle a lidi si nemají už co říct. A tyhle skutečnosti v povídce jsou a v životě to tak často chodí.
