Nejnovější komentáře
Výměna
„Ofku by jste v žádném případě neoznačili za typickou puberťačku. Mohou za to snad její rodiče, kteří preferují polyamorní vztahy? Nebo její nadměrná výška? Či život na ponurém ostrově, kde si nerozumí se svými vrstevníky? Ať je to, jak chce Ofka prostě nikam nezapadá. To se ale změní, když potká Freyu. Ženu, která na ostrov musela se svým manželem utéct, kvůli skandálu na pevnině. Ofka si začne myslet, že konečně svou spřízněnou duši, i přes věkový rozdíl, našla. Jenže její představa dokonalé Freyi a života s ní vezme za své, když se Freya začne přátelit s Jamie, které se nedaří otěhotnět. Freya a Jamie se rychle spřátelí a i jejich partneři si padnou do noty. Tohle přátelství jednoho večera nad skleničku vína vyústí až k výměně partnerů. Neškodné povyražení? Nebo něco, co jim změní celý život? A jak tuhle zradu vnímá Ofka?
Tohle byla mexická telenovele od začátku až do konce. Toxické vztahy všude kam se podíváš. Ani jedna postava mi nebyla sympatická.
Freya byla jako světlo, které k sobě vábí můry z širého okolí. Můry, které když se přiblíží moc blízko shoří. A přesně tohle se dělo na každé stránce.
Příběh o síle manipulace. Já si říkala celou dobu, že tohle by se snad v životě nedělo. A že takhle blbý ty postavy být snad ani nemůžou. No, ale pak jsem si vzpomněla na to, jak blbý dokážou lidí být, a jak moc ovládat se nechají. A začala jsem na příběh nahlížet trochu jinak.
Příběh byl velmi předvídatelný. I tak se ale našly některé wow momenty, které jsem nečekala.
I když jsem tušila, co bude dál, na čtivosti to knize rozhodně neubralo. Četla se úplně jedním dechem. Chtěla jsem zjistit, jak to celé nakonec dopadne, a zda mám aspoň trochu ve svých teoriích pravdu.
Thrillery moc nečtu, ale po tomhle si zase nějaký další ráda přečtu. Kniha mně vážně hodně bavila.
Samotný konec byl pro mne takové "dopr..., a tohle bylo jako co?". Závěr byl zkrátka hodně urychlený. Brala bych ještě pár stran navíc.“... celý text
— lucyvase4
Thor a mocné kladivo Mjölnir
„Mytologii jsem měla odmala ráda tu řeckou, časem jsem se propracovala ke slovanské, ale severskou jsem znala akorát tak z marvelovských filmů. Asi bych se k ní ani nikdy nedostala, kdyby si ke mně nenašla cestu tahle útlá knížečka vyprávějící báji o tom, jak Thor přišel ke svému kladivu.
Příběh je rámován drsným životem prosté severské rodiny, která umožňuje vypravěči ponořit se do příběhu, aniž by zde měla nějaký výraznější význam. Musím přiznat, že jsem ze začátku bojovala s představou Thora ztvárněného v knize, což přikládám právě mé zdeformované představě od Marvela. Ta kniha se ale opravdu skvěle čte (smekán překladatelkám, ale trošku napomínám korektorku za chybky), právě ten jazyk mě vtáhl do atmosféry a já se ponořila do příběhu ani nevím jak. Má to nějakých 100 stránek, takže přečteno máte opravdu rychle, přesto je řečeno vše důležité, nic není uspěchané a aspoň se vyhneme zbytečným vycpávkovým pasážím. Koneckonců v rámci mytologie mi nejvíce vyhovují takové ty úderné příběhy, které si lidé povypráví během pár hodinek u ohně za temných večerů.
To obrovské kouzlo knihy ale spočívá také v grafické úpravě. Asi se shodneme, že ta obálka je fenomenální! Uvnitř na Vás navíc čeká několik celostránkových ilustrací tvořených věrně podle reálií nebo tradičních lidských představ - v závěru naleznete i detailní popisky všech ilustrací. Nechybí také mapy a historický výklad o Vikinzích a jejich mytologii.
No zkrátka dokonale vyšperkované! Co si budem, mám chuť se pustit do dalšího příběhu ze série :)“... celý text
— Lejčís
Kavárna s vůní perníčků
„Po přečtení tohoto příběhu Vám mohu s klidným srdcem říct, že neznám knihu, která by se více hodila do podzimního období. Vůně perníčků, hřejivá kavárna, ale samozřejmě i jeden fešák ve flanelové košili! Na tohle všechno se můžete v knize těšit.
Nemohla jsem si nevšimnout menší kauzy, která se ohledně knihy vyrojila. Tedy, že obálka je vytvořena umělou inteligencí a že není tak pěkná jako originál. Přiznám se, že obálka byla první věc, co mě na této knize zaujala. Každopádně po nalezení originálu jsem také maličko zklamaná. Přece jen z originální obálky na mě ta podzimní atmosféra působí více. Co na ni říkáte Vy?
Samotný příběh si mě ale získal hned. Opravdu jsem se díky němu nacítila na přicházející atmosféru podzimu. Milostný románek hlavních hrdinů se mi také moc líbil. Nechyběly úlomky z minulosti, ale i otázky vzájemné důvěry. Nadchla mě i lehce detektivní linka. Zkrátka všechno v knize mi sedělo!
Pokud hledáte opravdu krásnou knihu s hřejivým příběhem, kterou budete moc číst v období podzimu, tak by Vás tahle kniha neměla minout.“... celý text
— Jane2016
Komfortní deník
„Nadherný a inspirativní deník na celý rok - roční období. Pustila jsem se hlavně do podzimu, sice zatím okrajově a budu doplňovat. Také jsem nahlédla do ostatních obdobích a pustila do kvízů (což dělám tak nějak ve všech denících - většinou je vyplním jako první) .
Deník obsahuje kvízy, výzvy, tipy, recepty, spoustu inspirace na tvoření, make-up, zajímavá místa, horoskop, hodně místa pro vaše myšlenky nebo třeba fotky, nálepky, kresby, vzpomínky, zkrátka kreativní využití místa, také třeba prostor pro napsání oblíbených filmů, inspirativních instagram účtů... cosplay a šití, ozdoby na stromeček, jarní piknik, účesy, inspirace na vytvoření knihovny snů, náramky přátelství, výlety, cestování ...
V deníku je zkrátka kus duše děvčat, které jej vytvořily. Je inspirativní a kreativní, s fotkami i občas s QR kódy, kde pro načtení je buď video nebo text.
Práci s ním jsem si zatím užila a dokumentovala postupně. Je v něm toho opravdu hodně. Za mě je to velice hezky vytvořený deník, který ještě více nakopne kreativní duši, dovede i k zamyšlení a také je hezké si takto poznamenávat zážitky nebo myšlenky.
Místa je tam na ně hodně. Určitě v něm budu pokračovat i další období. Je krásný a jsem ráda, že jsem měla možnost do něj nahlédnout a pracovat s ním, i když zatím jen podzim.
Za sebe doporučuji. Je to nádherný deník textem i dyzajnem, který jsem si zamilovala.
Deník jsem dostala od #humbook_blogeri #humbook @humbook_blogeri v rámci spolupráce“... celý text
— knizninadsenec
Jede, jede poštovský panáček
„Leporelo s jedenácti klasickými říkankami pro nejmenší děti. Desky jsou pevné, ilustrace jsou některé trochu zvláštní (u nás styl kresby postav paní Vopičkové moc velký úspěch nemá), avšak k daným říkankám sedí. Samotné říkanky jsou povětšinou známé - např. Jede jede poštovský panáček, foukej, foukej, větříčku, šel Janeček, Kalamajka, paci, paci... Či méně známé jako beruško, beruško nebo hopsa, hejsa, hopsa...“... celý text
— Hoshi
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
„To je takový český Dominik Dán tetelila jsem se blahem od začátku a přirovnávala případy . Mareš má také osobní kontakty s vrahy, lupiči, únosci a jinou vybranou společností .
Zase mám ten poct, že sedím s nimi u stolečku v kavárně, že já jsem ten třetí co jen sedí a poslouchá , chci položit otázku , mám ji na jazyku ale Moravec už se ptá , na tu samou věc, máme stejné myšlenkové pochody, zvídavost a chceme odpovědi, na věci co všechny zajímají.
Natálce, která mě tyto knihy půjčila jsem s nadějí v hlase řekla, jestli ví, že se chystá šestý díl a ona drahoušek nadšeně pohlédla na mě a řekla, že už ví co chce k vánocům. Tak dík.“... celý text
— medlovice
Oko světa
„Než jsem se pustil do této rozsáhlé série, viděl jsem již první dvě série seriálu. Začátek je se seriálem téměř identický, ale zejména konec se hodně liší. Seriál zjevně potřeboval větší gradaci s hlavním záporákem, jiný důvod pro tak velkou změnu asi nebyl. Kniha i seriál se mi pak líbily.
Při čtení knihy jsem měl občas pocit, že se Jordan velmi inspiroval Pánem prstenů. Namátkou zmíním osudem zvolené hrdiny, útěk z klidného kraje před temnými pronásledovateli, únik přes přívoz, noční útok v městském hostinci, rozdělení skupiny a putování na nejnebezpečnější místo světa, aby se hrdinové vypořádali s hlavním záporákem. I přes tyhle obdoby Pána prstenů jsem se při čtení bavil a postupem času jsem čím dál více pronikal do poznávání světa Kola času a jeho historie.
Nejvíc bych vytknul nudný střed knihy, kde zejména putování Mata a Randa do Caemlynu bylo otravné svou délkou, kde se toho nic moc nedělo. Většina hlavních postav se pak až na výjimky nijak zvlášť neprojeví – neočekávejte, že se z nich najednou stanou postavy ovládající meč a magii. Většina z nich zbraň či magii sotva nebo vůbec nepoužijí. To nás zjevně čeká teprve v dalších pokračováních.“... celý text
— Hadati
Synové
„Kniha mě skvěle bavila, proto jsem ji četl velmi pomalu a doufal jsem, že to celé jen tak neskončí... Ještě, že je ještě třetí díl. Ale potom...“
— miker.90
Komfortní deník
„Používáte deníky? A už jste viděli tento od holek z Humbooku? Je rozdělený do 4 období.
Podzimem a barevným spadaným listím projdete společně s Áňou.
Zimou, po křupavém sněhu, okolo sněhuláků a létajících sněhových koulí vás provede Terka.
Čas, kdy příroda znovu rozkvétá, tráva se začíná zelená, první rostlinky začínají vykukovat, nebo-li jarem budete cestovat s Mončou. A na závěr to nejlepší! Prázdniny mají v režii všechny holky dohromady. Navíc se na konci skrývá i speciální cosplay seriál, kde se dozvíte spoustu informací, ať už jste cosplay mazák nebo naopak naprostý začátečník jako já.
Další super vychytávkou komfortního deníku je potom habit tracker, který je na začátku každého období. Ptáte se k čemu slouží? Přeci vám neprozradím úplně všechno. Hah.
Za mě je tohle skvělý nápad, jelikož je deník plný všelijakých nápadů na celý rok. Je jedno jestli jste introvert, extrovert či něco mezi. Tady si každý najde něco svého. Od vlastního adventního kalendáře, zajímavých ozdob na stromeček, pikniku, receptu na chai latté, kvízu.. až po horoskopy či výzvy.
Nudit se s ním nebude žádný milovník knih. Navíc je graficky vážně pěkně zpracovaný, což má na svědomí @dory_cizko.
Za komfortní deník spolu s krásným balíčkem děkuju @humbook_blogeri a @humbook.“... celý text
— MaláKnihomolka
Staré pověsti české
„"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...“... celý text
— fis.rena
A Bůh pravil: Musíš mi pomoci!
„Kniha, která se mile vymyká ze záplavy psychothrillerů, které teď vychází. Dostalo mě hlavní poselství - Abelovo desatero - NEBUDEŠ LHOSTEJNÝ. Více takových Jakobů ...“... celý text
— knihovna22
Skutečné zločiny na Plzeňsku
„Mám rád knihy o skutečných zločinech a tyto navíc nejsou příliš známé (asi kromě jednoho). Kniha je dobře napsaná a jsou v ní popsány i myšlenkové pochody kriminalistů.“... celý text
— marekB78
Uloupené dívky
„Naučil jsem se k této sérii přitupovst stejně, jako ke kdejakým odpoledním kriminálkám na kabelovce jako např. Sběratelé kostí. Neznám lidi, co by byli nějak extra oddaní tomuto médiu, nikomu to nemění život ani neformuje čast jeho osobnosti, přesto se však nesmyslný počet lidí koukne každé odpoledne na nový díl. A já jsem jeden z nich. Ne co se teda těch seriálů týče, ale co se týče detektivek jako je Kim Stonová. Ono si to nehraje na velké umění, každá kniha je tak nějak +- stejná a nějaký vyšší příběh na příč sérií se rozvijí velmi pomalu. Ono se to ale fakt dobře čte, strašně rychle to uběhne a všechny nedostatky se dají přehlédnout, protože vás nic z toho nějak extra netlačí v botě. Je to prostě série, která vám ve vaší čtenářšké dietě poskytne to zpestření, že si to jednou za půl roku koupíte, nějak vás to nezvedne ze židle, ale ani nemáte chuť hodit vejce na autorčin dům, a pak na většinu událostí v knize pohodlně zapomenete. A já si to asi zase za půl roku zas koupím, protože proč ne.“... celý text
— Pazďa
O hvězdách víš hovno
„Ah, tahle kniha měla tak zajímavou anotaci, že jsem si ji prostě musela přečíst! Bylo období, kdy byl Young Adult mým oblíbeným žánrem a tahle kniha mě vrátila přesně do toho krásného, bezstarostného období dospívání.
Příběh má v sobě snad všechny témata, která jako teenager můžete řešit. Lásku, rodinná dramata, přátelství, ale i nelehké problémy.
Já si knihu maximálně užila, občas jsem si i pustila písničky, které jsou v knize skryty pod QR kódy, takže jsem měla ke čtení krásnou atmosféru. Příběh utíká, takže se nemusíte obávat toho, že byste se začaly nudit, naopak. Hlavně ke konci příběh letí závratnou rychlostí a vygraduje do fakt zajímavého konce.
Celkově jsem v knize nalezla přesně to, co jsem očekávala. Doufám, že jméno Petr Hanel neslyším naposledy, protože tahle kniha byla pecka! A doufám, že se od autora dočkáme dalších knih.“... celý text
— Jane2016
Život Vernona Subutexe 3
„Přesto, že se toho stane spousta, působí třetí díl nejméně dějově ze všech. Mně to nevadilo, naopak, užívala jsem si vnitřní pochody postav, jejich názory, které ve výsledku vytvořily společenské mnohohlasí. Myslela jsem si, že se v dnešní rozkouskované době společenský román v pravém slova smyslu už nedá napsat, Virginie Despentes mě elegantním způsobem vyvedla z omylu. I když je vyznění ponuré, můžeme se opřít o ironický humor, nakonec nám autorka nějaké východisko a naději přece jen poskytuje, a to není málo. Nemyslím si, že by závěrečná sci-fi linka byla samoúčelná, podle mě ještě zvýrazňuje význam hudby a přátelství. Jazykově tradičně skvělé, libovala jsem si i po této stránce. Strašně mě mrzí, že už to skončilo, a že u nás není Subutex víc zpropagovaný.“... celý text
— tereza0319
Sestra Slunce
„Podobně jako ostatní čtenářky, i já jsem nejdřív přistupovala k Electře opatrně. Nakonec mi ale byla překvapivě sympatická a její proměna nesmírně inspirativní. Přiznám se, že skoro do půlky se mi román hodně táhnul, ale pak! Lucinda mě zase strhla svým krásným emotivním příběhem, a to v obou časových liniích. Nevím, jak to dělala, ale v každé její knize si opravdu zamiluju hlavní mužské postavy. Jako pokaždé v sérii Sester jsem se podívala do dalšího zajímavého koutu Země - tentokrát do dech beroucí, majestátní Keni. Jedinou mou výhradou je, že jsem očekávala podrobnější vhled do života Masajů. Naopak jako velmi působivé vnímám zachycení hned několika vážných témat (drogová závislost, rasismus, náboženství, vztah k adoptivním rodičům) a navíc svěžím čtivým způsobem. Čtení jsem si moc užila, na závěrečné rozuzlení jsem čím dál zvědavější! :)“... celý text
— Micha-Él
Smlouva s ďáblem
„Tahle kniha mě bavila. Mám ráda sarkasmus, který je zde velmi častý. Oddechovaka u které se zasmějete a zasníte. Já si knihu moc užila.“
— Raislin
Ready Player One
„Jako první jsem viděl film. Byl takový... celkem dobrý, ale nic, co by mě více zaujalo. Po pár letech jsem narazil na knížku ve slevě, tak jsem jí vzal s tím, že si jí třeba někdy přečtu. A když nadešla ta chvíle a já se jí teda rozhodl přelouskat, tak jsem po pár stránkách zjistil, že nemůžu přestat číst, protože mě knížka úplně pohltila. Fakt super a doporučuji!!!! Už mám i druhý díl a jsem strašně zvědavý, co nás v OASIS čeká dál.“... celý text
— inferno08
Kdybych byl Egypťan
„Pevně doufám, že za 31 let vznikla hodně lepší kniha o Egyptu pro děti, protože britský originál z r.1993 není dobrá volba a nejde jen o nepřehlednost. Např.
V sekci Časová spirála nejsou v ní vybrané historické události jen diskutabilní, sekci Nemoc a zdraví nechcete číst (a není to zlými duchy co za nemoci můžou) a také mi hned vznikla alergie na slova "dozvíš se na str.", která jsou snad úplně všude!! Názorné citace u tří sekcí, které jsou jako zábavné, asi:
ad Ženy ve společnosti: "Může se stát, že se popereš s jinou sběračkou klásků, která ti převrhla koš a tvrdí, že vše nasbírala sama."
- no tedy žádná změna v lidech, nejen v Egyptě za 30 století :o))
ad Jídlo a pití: "Mletí mouky k pečení chleba půjde snáz, pokud k zrní přidáš trochu štěrku. Potom smícháš umletou mouku s vodou až vznikne těsto."
- buď se sem od Karkulky zatoulal vlk s kamením v břiše, nebo v Egyptě nepotřebují zubaře :o))
ad Pověry: "Faraon ve všech bitvách vítězí. Pokud by náhodou nezvítězil, nikdo se o tom nedozví."
- vypadá to, že v Egyptě nikdo neví kdo byl Mojžíš, jenže všichni "nevěřící Tomášové" přece chtějí nějaké důkazy o existenci Boha :o(( Snad potom pomůže sekce Jak to všechno víme? :o))“... celý text
— Josh
Šikmý kostel 3
„Nelehké čtení, ale žít v té době muselo být hrozné.
Autorka své postavy opravdu nešetřila. Také nemohla, jinak by kniha nebyla tak autentická. Moc děkuji za tento přímy vzhled do doby, kterou nebylo snadné přežít bez úhony. Každé rozhodnutí se vrací jako bumerang a nikdy to není nic pozitivního.
Doporučuji!“... celý text
— tami1
Vysoce citlivé děti: Jak pomoci svým dětem vzkvétat, když je svět zahlcuje
„Rozhodně doporučuji všem, kterých se to týká nebo váhají. Jsou tam testy pro deti i rodiče a jednoznačně poznáte jestli knihu potřebujete. Tohle mi změnilo život naprosto turbulentně. Mně a mojí rodině, dětem. Všem nám to pomohlo. Nejdříve to bylo deprimující prozření, ale časem si to sedlo a pochopila jsem i cnosti těchto lidí i sebe sama. Děkuji autorce.“... celý text
— Kate84
Skleněný trůn
„Na tuto sérii se chystám už opravdu dlouho a jsem ráda, že jsem začala.
Svět je zajímavý, nechybí temné zlo, zajímaví hrdinové ani rodící se láska. Moc se těším na další díly.“... celý text
— tami1
Prohnilé město
„Celá série mě naprosto uchvátila.
Zkorumpovaný Ketterdam, grišové, čáry i mistrně vykonstruované plány mě bavily. Moc jsem fandila Kazu Brekkerovi a jeho partě, chtěla jsem ať se pomstí a získají to co jim bylo ukradeno. Protivnící nejsou žádná béčka a zdá se, že se proti našim hrdinům spiklo celé město. Prostředí je barvité, plné křivolakých, špinavých uliček. Tak nějak si představuji Londýn z dávných časů.
Mám jedinou výtku - některé skutečnosti se opakovaly a vysvětlovaly stále dokola.“... celý text
— tami1
Poslední bitva
„Jak v předchozích dílech bylo znát, že jsou méně a méně pohádkovější, tak v posledním díle je to vidět nejvíce. Styl vyprávění zůstal zachován, ale příběh jasně vymezuje hranice dobra a zla. To vše ve spojení s náboženskou tématikou. Ale v tomto podání má spíše morální charakter jako v celé sérii. Jednoduše řečeno, každý je strůjcem svého osudu. Aslan je (jako v posledních dílech) spíše pomocná ruka. Než akční prvek jako v prvních dílech. Také je to nejtemnější díl série. Přesto je to zdařilé zakončení celého příběhu v duchu ve, kterém byla celá série.“... celý text
— Sybelle
Zazi a dva vrazi
„Jakkoli patří nakladatelství Kalich a editoru Martinu Machovcovi dík za tuto záslužnou, pěknou a troufám si říct, že i v evropském kontextu unikátní ediční řadu méně profláklých jmen undergroundové poezie, na svazku prezentujícím básnickou tvorbu Zuzany Kuzmové se vyjevují limity a nedostatky tohoto vydavatelského počinu.
Asi nejvíce fascinující na této knížce je totiž tajuplnost autorky samotné. Na Wikipedii není, vygooglovat se mi ji nepovedlo česky ani slovensky (ač Google je v posledních letech spíš nástrojem k vyhledání sponzorovaných odkazů či algoritmy deformovaných výsečí internetového universa, a nikoli skutečných informací), databáze NK i SNK znají jen tento výbor (plus jednu položku, kterou ilustrovala), k němuž nelze dohledat ani žádnou časopiseckou recenzi. Zoufale tedy chybí pořádná biograficko-interpretační studie, kterou měl Machovec nebo nějaký jiný (třeba slovenský) badatel pro účely přítomné knihy sepsat. A chybí i v jiných svazcích. Čtenář tudíž neví ani tak základní věc, proč vlastně poezii Zuzany Kuzmové vydává český editor v českém nakladatelském domě (ne že by mi to vadilo, ale je to první otázka, kterou si kladu). Neví ani to, proč Kuzmová napsala některé (předesílám: málo zdařilé) básně česky: To pobývala či pobývá v ČR? Má na pražský underground nějaké osobní vazby? Jak se stalo, že autorka publikovala (poměrně mladá a záhy) v kultovním českém undergroundovém Voknu a krátce po revoluci ve sbornících Ztichlá klika? A proč výbor končí rokem 2003, když vyšel až 2007 – to se Kuzmová literárně odmlčela? Chybí samozřejmě i uspokojivé vysvětlení, proč jazykovou a interpunkční korekturu slovenských textů Machovec ponechal na autorce, a nezajistil nějakého slovenského editora či redaktora, aby to alespoň přehlédl.
K poezii samotné: Nejsilnější je podle mě v počáteční fázi (tj. první, částečně i druhý oddíl knihy), tedy ve verších psaných v době, kdy bylo autorce 18 až 30 roků, soudě dle jejich přibližného datování. Básně jsou svěží, spontánní, často uplatňují pravidelnější rytmus a rým, mnohdy jsou křehké a poetické tak, že je to v nemalém rozporu s tím, co známe z drsnějšího, syrovějšího, sarkastičtějšího a podvratnějšího českého undergroundu. U Kuzmové nic z toho není, je lyrická a v podstatě tradiční, konvenční, ale neřekl bych, že banální. Můj úsudek ovšem bezpochyby ovlivňuje to, že slovenština není mou mateřštinou (a zní mi tedy automaticky nevšedněji, poetičtěji) a že slovenskou poezii v originále nemám příliš načtenou. Když by to všechno bylo převedené do češtiny, asi bych soudil příkřeji. Potíž je, že původní přednost Kuzmové – tedy ona mladistvá básnická spontaneita – se postupem času stává zátěží a přerůstá v tvůrčí nahodilost, zjevnou improvizovanost většiny básní, v níž ovšem současně chybí onen nezbytný „drajv“, přirozený intuitivní poetický talent. Ilustruje to myslím i název celého výboru – Zazi a dva vrazi, jistě poutavý, efektní, ale též nahodilý (Zazi byl autorčin pseudonym a přezdívka, ale žádná báseň ani verš v knize neobsahuje ony „dva vrahy“) a tím pádem poněkud vyprázdněný, jako pouhá jazyková hrátka, co člověka náhodou napadla. Zároveň její básně zejména v posledním zachyceném údobí (1995–2003) zdrsňují, patrně to bylo i vlivem styků s českým undergroundem, spojeným s nějakými životními trablemi, nicméně není jim to ku prospěchu. Podobně i vliv dobově podmíněné fascinace angličtinou (snad skrze rockovou hudbu) lidsky chápu, ale literárně to působí místy až hloupoučce, srov.: „My Dear Love / Never More / Nikdy už / Žiadny muž / Zazi nedojebe / Jak je nademnou nebe“. Což je úryvek zajímavý i tím, že tam autorka (editore, proč?) vměšuje i češtinu.
Výbor má tedy spíše dokumentární hodnotu, ač se tam jistě najde pár pěkných a silných básní. Kéž by se stal podnětem ke vzniku nějaké solidnější životopisné či literárněhistorické reflexe, třeba i v podobě diplomní práce (nevznikla-li už někde). Jako ukázku uvedu jednu z prvních básní sbírky datovanou obdobím 1983–85:
Dialógy s vetrom
Vietor duje
Skuvíňa
Umrel vánok
Tichý spánok
Nádej zhasína
Prečo si vietor
Vzdúvavý spupný
Láskaš sa s búrkou
Dáváš nám dumy
Málo spíš
Výčitky máš pod nohami
Koríš vety
Sníváš sa mi
Uplakaný
Tak sú sami
Buďme sami“... celý text
— V_M
Deeply
„Nejlepší z celé série..... silné příběhy obou postav, po tom čím si Zoe prošla bylo tempo sexuálního sblížení s Dylanem trochu nereálné, ale jinak pěkný příběh.“... celý text
— Radka1727
Bára
„Jak bych to řekla... kniha, která v dnešní rychle době krátkých videí a akcemi nacpaných filmů/knih pravděpodobně mládež nezaujme. Vlastně docela nudila i mě, a to mám knihy v pomalém tempu ráda. Maličko to připomíná Vlak dětství a naděje (Poslední vlak z Fryvaldova + Pluky zla). Tady je to ale trochu nemastné neslané....“... celý text
— Makaja
Mílový klub
„Přes velký počet stran měla knížka neuvěřitelný spád, konec možná zbytečně přeslazený, skvělý popis finále Stanley cupu - nejsem hokejový fanda, ale bylo to jako kdyby jsme na tom ledě byli s nimi...... Těším se na pokračování s Ryanem a Indy.“... celý text
— Radka1727
Mutabor
„V knize bylo pár silných momentů reflektující těžké dospívání hlavní postavy, přenos stigmatu z matky na dceru, zápas s duševními problémy, ale jinak to byly jen střípky, sice trochu naostřené poetickým jazykem, ale příběh sám jakoby jen klouzal po povrchu. Nadějný začátek sliboval komplexnější odhalení Nininy minulosti, avšak vývoj příběhu nepřinesl žádné zásadní zvraty či překvapivé rozuzlení. Kdyby byla Ninina introspekce víc zaměřena na její duševní stavy, než na city k Paulovi, pravděpodobně by text dosáhl vyšší úrovně. Dalším zklamáním byla zanedbatelná provázanost příběhu s mytologií, dle anotace jsem se těšila na dílo mistrně balancující mezi hloubkou mýtu a hravostí pohádek. Příběh o kalifovi, který se stal čápem, však neprosakuje do textu ve větší míře než jako náhodné zašustění křídel čápa vzlétajícího k obzoru. Prvek mytologičnosti v knize jen povrchně probleskuje, aniž by byl plnohodnotně integrován do struktury příběhu.“... celý text
— pahorkatina
Usedlost
„Tohle je tak překrásná kniha, že ji snad ani popsat nejde..
Procházíme několika staletími na území finské usedlosti Nevabacka a prožíváme osudy lidí, rodiny, generací od založení v 17.století až po současnost... A nejen to, autorka skvěle propojila i historické události jednotlivých staletí s postavami na této zapadlé usedlosti uprostřed lesů, křovin a mokřadů..
Je to taková kronika jednoho místa, kde k vám mluví hlasy všech, kteří zde žili, pracovali, smáli se a truchlili, těch kteří žili v časech blahobytu i těch, kteří sotva přežívali.. těch kteří byli spjati, i těch kteří se odcizili... A přeci je k tomuto místu něco táhlo... Kořeny...
Kořeny, které cítíme, když se vrátíme na místa, kde žili naší předci, něco nepopsatelně známého.. něco co nás děsí i uklidňuje zároveň.. místo kde i část naší ,,duše,, zůstává, až i my se staneme něčími předky.. a snad i ten kousek nás bude jednou šeptat pradávné příběhy...
,, Můžeme zmizet. Možná už se to děje. Tolik jiných druhů to potkalo. Proč by to s námi lidmi mělo být jiné? Ale místo nezmizí. Změní se, ale přetrvá.,,“... celý text
— lilites