Nejnovější komentáře

Nevím

„Příjemná malá kniha, potěšila svojí poetikou.“
— michal2601

Velké kouzlo

„Kniha plná inspirace nejen pro umělce, ale všechny lidi, kteří se rádi vyjadřují tvořivým způsobem.“
— michal2601

Jíst, meditovat, milovat

„Velmi inspirující kniha plná inspirujících myšlenek a zajímavých informací o několika zemích světa.“
— michal2601

Divoká Aljaška

„Málokdy se stává, že se mi druhý díl nějaké série líbí víc než ten první - a to je právě případ Divoké Aljašky! Nespoutaná Aljaška se mi líbila, ale měla jsem k ní určité výhrady - v prvním díle se hlavní postavy občas (resp. dost často) chovaly jako puberťáci, byla bych uvítala více "Aljašky" - přírody i běžného života v tomto odlehlém koutě světa - a hlavně mi vadily pravopisné chyby a poněkud neobratný překlad. Nic z toho se ale v Divoké Aljašce naštěstí nevyskytuje - postavy se (převážně) chovají jako svéprávní dospělí lidé, tak trochu nedobrovolný proces Callina zabydlování "na samotě u lesa" mi svou atmosférou lehce připomněl legendární Vejce a já (teď mám chuť si ho, snad už podesáté, zase přečíst!) a výměna překladatelky sérii významně prospěla. Doufám, že autorka chystá další díl - sledovat Jonaha a Callu a jejich život v divočině je nesmírně zábavné!“... celý text
— cabalenka

Šťastný jako Dán

„Velmi inspirující kniha o principech, které napomáhají štěstí v našich životech.“
— michal2601

Hodná holka, zlá krev

„Opět poslechnuto jako audiokniha v angličtině. Stejně jako u předchozího dílu se mi hodně líbilo, jak byla audiokniha zpracovaná – rozhovory, klepání kláves a tak. Když tam byl zkreslený hlas, tak to sice působilo velice autenticky, ale měla jsem problém tomu naprosto porozumět. Líbilo se mi, jak je zde vysvětlen název prvního dílu a k tomu i právě idea podcastu. Celý příběh se poslouchal dobře a děj velmi dobře ubíhal. Musím tedy přiznat, že první díl mě bavil o maličko víc než tento. Ale rozhodně stojí za přečtení. Překvapilo mě, jak rychle Pippa vzala další případ, i když si několikrát opakovala, že do toho nechce jít a nechce do toho zatahovat svou rodinu a blízké. Pak najednou během mrknutí oka je zase ponořená naprosto do řešení případu. Čím mě naprosto Pippa překvapila, že zase bez problémů věřila někomu a z ruky dala svůj telefon. V tomhle ohledu mi přijde, jak kdyby se naprosto neposunula a byla stejně naivní jako v prvním díle. Rozhodně zajímavé zde bylo propojení dvou případů, které vlastně vypadaly, že spolu naprosto nesouvisejí, ale nakonec se ukázalo, že toho mají více společného, než jsem čekala. Kdo za tím stojí, mi docvaklo těsně před tím, než přišlo odhalení v knize, a musím říct, že jsem to nečekala. Nakonec kniha přinesla zajímavé a nečekané zvraty, které mě doopravdy překvapily. Kromě toho zde máme propojení s předchozí knihou, a to soudními procesy z předchozího příběhu. Doopravdy nechápu, jak je možné, že soud došel k takovému výsledku. To byl veliký šok. Bylo opět velice zajímavé dávat si dohromady celý příběh a pomalu odhalovat tajemství, která se s příběhem pojila. Jsem zvědavá, co přinese další díl, a těším se na další překvapení. 4/5“... celý text
— Áža707

Káťa Culínek

„Krásná kniha pro malé i velké čtenáře, psaná skutečně ze života. Četli jsme si ji společně s dcerkou a moc jsme si to oba užili, doporučuji.“
— michal2601

Léčba neklidem

„Svěží čtení plné humoru a her se slovy. Moc jsem si knihu užil.“
— michal2601

Krvácení mimo program

„Nepopírám, že životní osudy Jana Tumlíře jsou bezesporu "dobrodružnější než leckteré akční filmy" a i přestože byl spojen s kruhem význačných českých básníků doby a stal se velikým světovým ekonomem (který si pletl levou a pravou), který byl poradcem v Japonsku a USA, občas mám dojem, že se publikují i lidi jen protože měli "cool" život a kariéru... ale to z nich ještě nedělá básníky, to jen dělá dobrou reklamu, ale já upřímně vezmu radši neznámého básníka, co tvoří osobitou a kvalitní poezii nad celebritou ne-básníkem, která tvoří "meh" texty. Facts. Ta poezie není vyloženě špatná, je to obstojný průměr, co se tu a tam trefí... "...sen explodoval v růži a vůně padá na mrtvé" ...a jde v ní cítit poválečné zoufání (válečný existencialismus) - zachycení právě tohohle elementu, zejména obrazy z doby po válce, jsou asi nejlepší částí téhle sbírky, ale taky je to místo dost ukecané, rozvláčné a i přes nevelký rozsah sbírky jsou některé delší básně opravdu užvaněné a jaksi "ne k věci", trochu to místy působí jako takové ty nekonečné monology politiků, co hodinu melou pantem, ale vlastně nic neřeknou.“... celý text
— JP

Aramejský Otčenáš. Meditace na Ježíšova slova

„Velmi inspirující kniha vnášející světlo na myšlenky jednoho z největších Avatarů všech dob.“
— michal2601

Buď užitečný: 7 zásad pro život

„Pro mě velmi inspirující podnětné čtení. Vůbec jsem netušil Arnoldův rozsah aktivit a zapojení do zlepšování tohoto světa. Kniha byla pro mě občerstvením a současně velkou motivací a inspirací.“... celý text
— michal2601

Životem na zelenou

„Velmi inspirující kniha, vypsal jsem si několik myšlenek, které mě nejvíc oslovily. Určitě stojí za přečtení.“
— michal2601

Deepsix

„Když jsem se začetl do Motorů Boha, hodně jsem bojoval s technickou stránkou knihy. Autor byl hodně technický a během čtení jsem měl pocit, že knihu napsal spíš pro atomové inženýry, než pro sci-fi fanoušky. U Deepsix už mě ale přesvědčil, Prakticky okamžitě. Otočil, ubral na techničnosti, přidal na příběhovosti a vytvořil tu příběh s postavami, které jak kdyby vypadli z Hvězdné brány. Bomba. Tuto knihu jsem díky tomu přečetl prakticky jedním dechem. Zábavné, akční archeologické sci-fi plné zajímavých myšlenek a nápadů o rase, která by v příbězích autora možná mohla ještě něco říci.“... celý text
— Malarkey

Frost

„Po povídkové stránce to mám s autorem různé. Jednou dobré, po druhé horší, ale to se tak u povídek může stát. Na moje první knižní setkání jsem se pak dostal ke knize, která tu ze všech jeho knih má nejslabší hodnocení. A je to škoda. Frost je totiž zábavná, ujetá, jednoduchá béčková jednohubka, která by si nezadala s Kotletou ani Kulhánkem. Baví a brzo skončí. Nic víc nečekejte a není to ani potřeba.“... celý text
— Malarkey

Parchant

„Zábavná fantasy. Trošku středověku, trošku dnešní doby, trošku magie. A kolem toho všeho hlavní postava, která má jedinečné schopnosti a nevyužívá je úplně vznešenou formou. Čte se opravdu suprově a dovedu si představit těšit se na další díly. Jen mi k příběhu úplně nesedí obálka, protože kdybych soudil jen podle obálky, po otevření bych čekal spíš mangu.“... celý text
— Malarkey

Spiklenci obruče a kladiva

„První setkání s Janem Bauerem bylo fajn. Asi bych z toho nedělal nic víc. Ano, téma je super. Vrací se historicky k době, kdy se vzedmula vlna kališnictví po upálení Jana Husa. Ale dělá to trošku prostopášnicky a lacině. Také je to ale 200 stránková jednohubka, tak bych si to asi nijak nedovoloval více kritizovat. Co je ale zajímavé, tak poslední stránky a dialog Jana z Trocnova s Čeňkem z Vartemberku. To jsem si vysloveně užíval. Pro to se vyplatí tuto historickou fresku přečíst.“... celý text
— Malarkey

Světlo v temném domě

„Historicky už jsem zažil tolik dobrých skandinávských detektivek, že jakákoliv průměrná se prostě trestá. A tak to také schytala tato. Finské prostředí je určitě k plusu, kór, když má pro čtenáře osobní charakter. Tím to ale končí. Nuda, šeď, zmar. Hlavně teda nuda, melancholická nezáživná nuda.“... celý text
— Malarkey

Objevitelé

„Sbírka sci-fi povídek od renomovaných, ale i pro mě naprosto neznámých autorů žánru, které spojuje jedno – cestování napříč galaxiemi a poznávání nových ras. Mnohdy ale také ne. Sbírka je tak naprosto různorodého charakteru. Přes ty vydařené, až přes ty vysloveně průměrné. Mezi nejzajímavější nicméně řadím jednoznačně Klíče k prosinci, kde Roger Zelazny neustále představuje, jaký génius byl. Líbily se mi ale také Ginungagap, Hlídka a Setkání s medúzou od A. C. Clarka a Sliby se mají dodržovat od Jacka McDevitta, která mě zároveň dokopala k tomu, abych si konečně přečetl i Deepsix a pro autora se finálně absolutně nadchnul.“... celý text
— Malarkey

Ztracený chlapec

„Ano, je to realistická kniha, k uchopení problematiky drog a jejich užívání mladistvými, mi ale nepomohla.“
— Terezaazeret

Cesta

„Ač kniha krátká co se týče počtu stránek, tak velmi silná. I když nemá v podstatě žádný děj, tak ty pocity, smutek, naděje, zoufalství jsou knihou prosyceny. Post-apo není můj žánr, ale kniha ve mě zanechala hluboký dojem.“... celý text
— Romanka89

Případ mizejících nevěstek

„Zaměřila jsem se poslední dobou na thrillery a to je zřejmě důvod, proč jsem opominula můj oblíbený žánr historických detektivek. A tak jsem se s Tadeášem z Příhraz poprvé setkala až když řešil zapeklity a nebezpečný případ Hostivíta z Hořátve. Ano, a musela jsem si pak přečist všechny díly téhle nadmíru povedené série. Doporučuji všemi deseti, ale mohu dát jen 5.“... celý text
— uxor

Sídlo smutku

„Tady se nemůžu rozhodnout, jaké hodnocení dát. Knihu jsem si vybrala podle anotace a myslela jsem si, že bude trošku napínavá, tajemná a budu se třeba i bát. Kdo čeká něco podobného, tak vězte, že nic takového se dít nebude. Je to spíše kniha filosofická, pojednávající o pomíjivosti života a pohledu na něj očima 11 letého chlapce. Na můj vkus (až moc) se tam dost informací opakovalo a tak nějak se to táhlo. Čekala jsem nějakou zásadní zápletku a děj, ale ani ten úplně nepřichází. Vše tak pomale plyne, až zjistíte, že i vaše myšlenky plynou jinde než nad knihou. Nejsem si jistá jestli je to kniha kterou si chci číst přečíst znovu. Jistý otisk ve mě zanechala a mám pocit, že kdybych si ji přečetla s vědomím, filosofického zamyšlení možná bych si z ní i odnesla víc.“... celý text
— kercah

Nenasytní mrtví

„Kniha se opět čela sama. Je to jak kdybych si pustila jeden díl seriálu na Netflixu . Je pravda, že v tomto díle jsem necítila takové to napětí, které Darcy duchařské knihy občas provází, ale tak snadno se čte, že jí to vlastně prominete.“... celý text
— kercah

Mluví k vám kapitán

„Naprosto úžasné poslouchání. Škoda, že kniha nebyla delší, určitě by se nějaká ta témata ještě našla :o) Užívala jsem si každou větu a jsem prostě nadšená. Historky, ale i fakta ohledně toho jak to na palubě vlastně funguje mě i překvapila. Hlavně to, co se jídla pro posádku týká, řešení lékařských problémů, atd.. Létám často a od této doby budu sledovat více dění na palubě. Je to má třetí kniha od M. Moravce stylem rozhovorů a moc a moc se těším na další "Vyjednávač", která má za chvíli vyjít a snad bude brzy i jako audio. Jediné mínus u knihy je, že nám jí nenačetl sám pan kapitán, protože z podcastu vím, že je to sympaťák :o) Každopádně jestli někdo váháte, není důvod, je to jízda :o)“... celý text
— Abikk

Strach v hrsti prachu

„ano, v knize jsou hojné "nesmysle" (trefně zde někteří recenzenti popisují), co je vidět na jakou dálku počínaje, přes rozmanitou geologii (kdy se na několika čtverečných metrech nacházejí kameny naprosto odlišné jak chemicky, tak stářím vzniku) po fantastické výkony při výkopových pracích (zkuste si vyhloubit hrob v nepříliš obtížné zemině někde na zahrádce jenom pomocí špičatého šutru, připomínám, že "norma" pro dobře živeného kopáče se správným pitným režimem vybaveného krumpáčem a lopatou je ve snadno těžitelné písčité zemině 0,5 kubíku za hodinu, tedy protisluneční hrob by mu trval skoro dvě hodiny). se všemi výhradami je to velmi dobrý dobrodružný příběh.“... celý text
— LukasB.453

Osudné svědectví

„Naprosto souhlasím s Holly.W níže. Je to takové pořád dokola. Erika proti nadřízeným a jiným autoritám, Erika jako nesmrtelný Simir. A dopadení vraha je většinou rychlé a z ničeho nic. Nečetlo se to úplně blbě. Hlavně se mi líbilo, že tam nebylo vyprávění i z pohledu vraha, jako v jiných jeho knihách.“... celý text
— daniela.kol

Města na planině

„Těžký i když krásný příběh. McCarthy je velký autor, ale na jeho knížky člověk opravdu aby sbíral sílu, protože absence jakékoliv naděje je někdy bolestná.“... celý text
— changaj

Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem

„Alenku jsem začala čist výhradně kvůli tomu, že jsem si na výstavě manželů Švankmajerových, zcela unešena, zakoupila speciální vydání s ilustracemi Jana Švankmajera. Četba to byla vlastně nelehká. Pořád se peru s pocitem, že jsem ničemu nerozuměla...nebo tomu rozumět nemusím? Jsem si jistá, že se vrátím - jsem drápkem chycena. A až bude dostatečně smažno, pustím si Něco z Alenky:)“... celý text
— Leninkacz

Přej mi domov

„Nebylo to špatné a nebylo to nejlepší. Cestování se psem bylo moc pěkné, love story taky fajn, ale ten konec byl trochu rychlý a tak nějak mimo tu knihu. Ale zase člověk měl celou knihu komu fandit a to se počítá.“... celý text
— stumpy

Věk přízraků

„Byla bych přísahala, že k téhle knize mne navedla @katynka78, ale když jsem se snažila dohledat její příspěvek ve skupině na MK, nikde jsem na něj nenatrefila. Tak nevím, jak jsem na to přišla :). Každopádně na knihu jsem měla dlouho vytvořenou rezervaci v knihovně a asi 2 týdny zpátky se na ni dostalo. Ten den jsem zrovna fest pospíchala, nestíhala a kamkoli jsem přišla, tam byly fronty a další zdržení. Autobus, kterým jsem se chtěla popovézt, uvízl v zácpě, a když jsem konečně přiběhla do knihovny a sběhla do přízemí, kde mají připravené rezervace, zjistila jsem, že knihu mají ve 3. patře v dětském oddělení. Při úprku k výtahu, který mi ujel, jsem ještě popadla a půjčila další knihu, co mě zaujala, a v dětském oddělení se kvůli těm pár minutám trefila do chvíle, kdy přede mnou dětský čtenář řešil s knihovnicí výpůjčku. Nakonec se výpůjčka podařila a kniha skončila v batohu. Doma jsem ji rozečetla a tak moc se mi to líbilo, že jsem ji odložila, přečetla tu druhou zapůjčenou a ještě knižní štafetu, abych knihu neblokovala. Po Krávě a kreténovi, kteří mi vyloženě nesedli a upřímně říkám, že nepamatuji horší knihu, kterou bych měla v ruce, jsem se vrátila k Věku přízraků a z porovnání těchto dvou knih vychází Poláčková jako moje nová oblíbená autorka. Olomouc jsem navštívila před nějakými 15 lety a i když ho povšechně v paměti mám, při četbě mi to nepomohlo. (Ale já si do toho projektovala jiná města, která znám lépe, a nemyslím, že by mi to čtenářsky uškodilo.) Zato mi pomohly vybledlé znalosti dějin 19. století a dělnického hnutí, oceňuji, že autorka toto do knihy s nálepkou YA dala a že z něčeho, co je primárně určeno jiné věkové kategorii, udělala opravdu historický román. A to včetně ukázky česko-německých vztahů, třídního rozdělení společnosti a postavení služebného personálu. Co ale musím především vyzdvihnout je to, jak je kniha vymazlená. A výjimečně nemyslím obálku, nad kterou slintá mnoho čtenářů a která je motivovala ke koupi, ani ořízku s obrázkem, protože já v ruce měla běžné paperbackové vydání. Mluvím o tom, že na knize je velmi znát, že ji vydávali lidé, kterým na ní záleželo, že měla hodně betačtenářů, kteří ji vybrousili k většímu lesku a dokonalosti, a že si na ní autorka, ale i celý tým kolem vydavatelství YA.čtu dali opravdu záležet. Ať jde o doprovodné materiály, slovníček pojmů, doslov nebo mapku (ta mě tedy vizuálně moc neoslovila). Co se pak autorky týče, neskutečně mi sedl její sloh a volený jazyk, s drobnými výhradami se mi líbila kompozice knihy, oblíbila jsem si postavy a příběh se mi moc líbil. Při popisu sychravé vlhké mlhy jsem ty ulice úplně viděla před očima. V příběhu se postupně rozvine i romantická linka a erotická scéna mezi hrdiny je napsaná nesmírně vkusně, láskyplně a obsahuje hlavně tu "myšlenkovou nadstavbu", která z prostého fyzického aktu dělá milování. Po přečtení komentářů na DK souhlasím s tím, že konec byl až moc snadný, klidně nějaké to drama přijít mohlo, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda, že to i nadále plynulo zvolna a bez nějakých násilných zvratů s cílem čtenáře za každou cenu šokovat. Jestli jsou i ostatní knihy od Poláčkové takové, chci je číst, vlastnit a s autorkou se kamarádit. I když mám v poslední době opravdu špatné období a nestíhám číst vše, co jsem si pořídila či předsevzala, v knihovně jsem si objednala další knihy od vydavatelství a hodlám si rozšířit obzory. Každopádně po některých knihách, co mi v poslední době prošly rukama, jsem s velikou úlevou zjistila, že i u nás existují autoři, vydavatelství a knihy, které mně, náročnému, zmlsanému a vyhořelému čtenáři, co má načteno a začíná být zklamaný opakujícími se vzorci, mají co nabídnout.“... celý text
— tatjana1737