Nové diskuze

Oblíbený autor Makoves · 29.08.2010 v 10:20
Já zůstávám v Čechách - Švandrlík, Seifert. Díla od nich se dají číst pořád a pořád a pořád. Když bych zabrousil mimo hranice naší republiky tak třeba J.F.Cooper. Dokonalý popis přírody stojí za opakované přečtení.

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 29.08.2010 v 01:21
s-reader: Teď jsem si to uvědomil - co ty tady v mém čase? Snad jsem tě nenakazil?

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 29.08.2010 v 01:19
s-reader: Koukám, že jsi se probral brzy. Já být na ochutnávce tak se ještě léčím. Nebudu to ale komentovat, vrhnu se na Honzíka Křesadla. Pane jó, to byl ale řízek. Četl jsem od něj jen dvě věci. Mrchopěvce a něco s fugou v názvu. Je to ale strašná doba minimálně 15 let, ne-li víc a tak si z toho nepamatuji lautr nic – jen pocity, které jsem vyjádřil výše a pak dojem, že se možná chová ke čtenáři tak trochu jako Apollinairův Páv, že psal poněkud excentricky. Skutečnost, že jsem si na něj vůbec vzpomněl, říká jednoznačně, že to bylo psáno sice neobvykle, ale chytře. Jinak vím, že byl psycholog nebo psychiatr a emigrant. Doma od něj rozhodně nic nemám, budu se muset po něčem poohlédnout, když už jsi mi jej připomněl

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 29.08.2010 v 00:41
Andrys: Ten Bernard mi tedy dává kapky. Nemám rád takové protahované věci – poslední obdobně dlouhá tetralogie bylo Merleho Dědictví otců první část, to další pokračování jsem už ani nekupoval, přečet jsem první a zdálo se mi to už celkově slabší a tak jsem to raději vypustil , abych si nezkazil z Merla dojem. A je kolikrát problém přestat, jak už člověk jednou začne, zvědavost jej nutí číst dál. Pokud jde o Kroniku válečníkovu tak tu jsem nečetl, knih těžících z artušovských legend, merlinovských story a okolo Avalonu jsem už četl (a vlastně i viděl), že mne to období už nijak nelákalo. Ale Afredova éra,to jiná, tady jsem zvědavý, jak z toho Cornwell vybruslí (aby mohl věrohodně pokračovat) a budu tedy muset přečíst i tu pátou, případně další knihy. Pokud jde o tvůj nápad zaútočil na brak z opačné strany, obávám se, že se dostaneme z deště pod okap a bude to ještě horší, tady už vyvstane problém žánrů, obtížně se porovnávají jabka s hruškami. Počkal bych s tím ještě – uvidíme, co k tomu řekne ještě někdo další. A protože jsi současně jmenovala čtyři autory píšící detektivky (Noru tedy neznám, četl jsem od ní jen jednu pod pseudonymem a moc mne nenadchla) , předpokládám proto, že je to tvůj oblíbený žánr – co takhle zkusit na spravení chuti totéž v jiném provedení, třeba Chandlera nebo Johna D. MacDonalda (ideální by byly nějaké povídky na ochutnávku) a nebo z opačného soudku Thornton Wilder – Devět měst?

Nightlybird´s YJ Night pub s-reader · 29.08.2010 v 00:34
Andrys - to je dost subjektivní hodnocení kvality knihy. A dost ošidné, jako všechny subjektivní záležitosti. Něčím tě může dostat i nesporně braková kniha. Záleži jen na tom, v jaké životní situaci jsi, jaký právě řešíš problém, jak zarezonuje s tvým duševním stavem. Asi je to také důvod toho, že i velmi inteligentní a sečtělí lidé mají svou slabou stránku a tu a tam nějakému braku holdují. Četl někdo z vás Křesadla? Pokud ano, zajímal by mě váš názor a i u měj můžeme něco k braku podotknout.

Nightlybird´s YJ Night pub Andrys · 28.08.2010 v 13:10
Dobré odpoledně vespolek. Vím, že je na Noční klub ještě brzy, ale po upečení tří bábovek jsem dostala velkou chuť na nějaké typy na nějaké životabudiče (nic sladkého, prosím :) ).

Hodnocení knih nightlybird · 28.08.2010 v 00:12
Alfons: zpět, kouknul jsem se na tvůj profil a zkusil bych tě odhadnout na Kulhánka, něco od něj by ti mohlo asi sedět. AGR by tě asi nezaujal, měl by na tebe moc dlouhé fousy.

Hodnocení knih nightlybird · 28.08.2010 v 00:05
Alfons : A co takhle anglický gotický román? Je to vlastně předchůdce hororu. Je tam řada autorů a románů - je to ale cca 200 let, staré styl dnešnímu čtenáři nemusí dvakrát sedět. Nebo Urbanovo Sedmikostelí - vychází v podstatě z AGR, ale je psáno v současnosti, takže je čtivější. Jsou to ale vesměs tlustopisy ikdyž dnes je 500 stran v podstatě standard.

Nightlybird´s YJ Night pub Andrys · 27.08.2010 v 23:56
nightlybird: řadím se tedy do skupiny knihomolů. Najít obecná kritéria pro LB, bude hodně těžké. Možná by bylo lephčí vzít to z druhého konce. Čím by měla vynikat plnohodnotná literatura? Měla by to být kniha, o které i po dočtení musíš přemýšlet (během čtení je to samozřejmé), měla by ti dát možnost nového pohledu a přinést odpovídající množství informací či tě dostat již pohým obsahem samotným. Málokdy se to podaří u několokadílných sérií (jediná která mě opravdu dostala byla o Městských válkách českého autora - P. Renčína, kdy první kniha je sama o sobě plnohodnotná, ale krásně a nenápadně si tě autor připraví na druhý díl, ve kterém ti díky prvnímu vyrazí dech). Rozhodně záleží na době, pohledu na literaturu a doporučení. Co třeba autoři Deaver, Patterson, Reichs či Nora Roberts?

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 27.08.2010 v 23:30
s-reader: Ocelová játra vinšuju (i pro všechny další dny). A s těma tatrankami jsi mne dostal. „Hle, typický knihožrout a ještě k tomu závislák!“, zařval jsem v duchu. Na vysvětlenou moje rozdělení uživatelů knih: 0 knih/rok………………………………chudáček, 1 – 25 knih/rok ………… ……………čtenář, 26 – 100 knih/rok …………,…………..knihomol, 100 – 200 knih /rok ……………………knihožrout, nad 200 knih/rok ……………………….šílenec, podkategorie závislák se vyskytuje takřka ve všech skupinách, jakmile nemá svou drogu, čte cokoliv včetně reklamních letáků a stranického tisku jakékoliv strany; mezi knihomolem a knihožroutem je mimo počtu zkonzumovaných knih i rozdíl kvalitativní – asi jako mezi gurmetem a gurmánem.

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 27.08.2010 v 23:29
Pajonek: Zmiňovaného Howarda jsem nečetl, vyjádřím se proto jen v obecné rovině. Nemyslím si, že by námět knihy apriori opodstatňoval její zařazení do diskutované kategorie LB. To bychom tam mohli zařadit Schaefera, Harta, Dextera – s indiánkami třeba Cartera, Bergera nebo Coopera (jen tak namátkou, na které jsem si zprudka vzpomněl) a to je dozajista pitomost. Vím, že to nejspíš nic jednoduchého nebude, měli bychom se ale hlavou společnou snažit vyprodukovat nějaká obecná kriteria nebo hlediska, protože u jedné konkrétní knihy se určitě neshodneme. A přeji spousty kvalifikovaných a zanícených „zákazníků“ v tvém novém klubu, můj názor znáš a tak vždy jen tak nakouknu – něco podnětného nebo dokonce zajímavého nebo nedej pámbů chytrého se ale ode mne s největší pravděpodobností nedočkáš – tak ať se daří.

Nightlybird´s YJ Night pub pajonek · 27.08.2010 v 17:54
Je kniha Robert E.Howard - Z Divokého západu brak??? První knížka u nás, která představuje slavného autora ze zcela jiného úhlu. Robert E. Howard patří k nejvýznamnějším inovátorům dobrodružné literatury ve 20. století. S barbarem Conanem, králi Kullem a Branem Mak Mornem vytvořil fantasy subžánr meč & magie, hrdinskou fantasy inspiroval svým dobrodruhem Solomonem Kanem, inovaci pirátských příběhů představuje cyklus s Cormacem Mac Artem. Méně známé jsou Howardovy westerny, a přitom sám autor si těchto příběhů cenil nejvíc. V této sbírce najdete deset příběhů z Divokého západu, které překvapí svou originalitou i neobvyklými zápletkami a syrovostí pohledu na život osamělých pistolníků.

Antologie, povídky, povídkové sbírky pajonek · 27.08.2010 v 17:36
tak listuji ve starších časopisech Ikarie a Fantasy and Science Fiction, snad najdu nějaký povídkový klenot...........

Audioknihy pajonek · 27.08.2010 v 17:33
.....poslední, skvělý úlovek je hra, kterou jsem 100% poslouchal jako nějakej 15-ti letý junák ---- Verne Jules - Cesta kolem světa za 80 dní (1966) // Dramatizace Stanislav Lahodný. Překlad Václav Netušil. Režie Václav Špidla.//Natočeno 1966. Vydal Supraphon (Su XM 60 036 N – 16 ot./min.) v roce 1967// ........Osoby a obsazení: Philleas Fogg (František Krahulík), Passepartout (Vladimír Krška), detektiv Fix (Josef Koudelka), Auda (Ludmila Vendlová). Dále účinkují Miloslav Včala, Zdeněk Jiřičný a další...

Audioknihy pajonek · 27.08.2010 v 16:44
........jako první si představíme zde oblíbeného Kinga ------- King Stephen - Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank Nahrávka vznikla v roce 2010, z překladu Ivana Němečka čte Oldřich Kaiser. celkový čas - 4:33 hod --- Povídka ze sbírky "Čtyři roční doby", odehrávající se ve 40. až 60. letech ve věznici na novoanglickém venkově. Příběh o přátelství, víře a odhodlání, známý i z filmového zpracování. ......nuž co dodat - Olda je skvělý .............

Audioknihy pajonek · 27.08.2010 v 15:36
semo tamo potřebuji vyvětrat na čerstvém luftě , propláchnout hlavu po vyčerpávajícím, několika hodinovém klání s "přáteli" z nedalekého Izraele ........ máme u nás za městem takový krásný kousek přírody, les a přírodní koupaliště /dám foto do profilu , "páč" se hodně týká tohoto tématu.../.......... tak vezmu MP3 přehrávač kde mám 8GB mluveného slova .... jdu sednu v zákoutí na lavičku, zavřu oči, nasadím sluchátka a pustím nějaké to mluvené slovo ....... kurec palec to je balzám na duši - ted jsem naposledy poslouchal fantasticky zpracovanou hru v několika dílech Hrabě Monte Christo, mohu napsat, že se mi ani nechtělo domů ............. kdo neposlouchá, ani neví o co přichází a takové řeči, že musí cítit v ruce knihu, už dávno neberu, četl jsem jako knihovník 40 roků, od dětství víc jak 50 roků.............

Nightlybird´s YJ Night pub s-reader · 27.08.2010 v 11:24
S těmi audioknihami došlo k jednomu velikému omylu: je to jen poslední záchrana. Užívat ji dříve než zcela pozbudeš zraku je nebezpečné, je to jako u antibiotik – zneužíváš je, budeš na ně rezistentní. Dokud člověku zrak slouží, měl číst očima, ne ušima. Suchařípa je, jak jsem uvedl a zdůrazňuji, výjimka. Já jsem zvyklý, při každé příležitosti brát do ruky knihu – poslouchám hudbu, čtu si, je zapnutá televize, čtu si, jsem na návštěvě, čtu si. Rozumíš těm důsledkům? Dopadlo by to tak, že bych si pustil audioknihu, vzal bych do ruky papírovou knihu a četl bych si. Je to zvěrstvo, je to zvrácenost. Přistihuji sám sebe, že pokud není po ruce nic, čtu si automaticky i složení tatranky. K literárnímu braku se ještě vrátím, mám teď málo času, ale primárně nesouhlasím se závěrem, že lidé čtoucí LB časem přejdou k hodnotnější literatuře. Brak také způsobuje závislost atd…. později svou myšlenku dokončím, možná to bude až v pondělí. Zítra se jdu opít na výstavu vín, hned ráno a to mi vydrží asi až do večera . Přeji příjemný víkend všem návštěvníkům zdejší nálevny

Nightlybird´s YJ Night pub nightlybird · 27.08.2010 v 02:23
s-reader:Tak jste mne s pajonkem zlomili a vyzkoušel jsem svou první a asi poslední audioknihu. Obávám se, že tohle pro mne nikdy nebude - do ucha mi breptá Štěpnička, na monitoru probíhá barevná kreace schopná vyvolat epileptický záchvat, požitek nulový. Aby mi kniha pronikla do mozku a vyvolala jakékoliv emoce a zapsala se mi aspoň trochu do paměti, musím ji prostě vidět. Mám dojem, že jsem ti popsal šílený způsob mého čtení - asi to s tím souvisí a jak se říká, "starého psa novým kouskům nenaučíš". Tan: Noční klub nikolivěk skrzevá štítění se denního světla jsavši upíry, ale proto, že to byla oblíbená místa (a drahá) mému srdci od dob, kdy jsem odrostl dětským bačkůrkám a byl natolik obratný, abych se vysápal na sesli no a --- jak jsem pravil výše. Všeobecně : Pojal jsem téma debaty vědecky a prováděl jsem hloubkový průzkum mezi řadou respondentů a v podstatě jeho výsledek souzní s tady vyslovenými nebo naznačenými názory a jeho závěr je následující a dá se shrnout asi takto: Literární brak (dále LB) jakéhokoliv druhu a žánrů je slovesný útvar jehož existence je pro lidstvo zásadní a nezbytná z následujících důvodů: 1) přiláká ke knize i jedince, kteří by se i přes znalost čtení knihy nedotkli ani dvoumetrovým bidlem a řada z nich dříve či později přejde ke knihám vyšších kvalit, 2) LB je lakmusovým papírkem umožňujícím nám poznat krásu knih – jedině v kontrastu s jejich šeredností totiž vynikne ( proto mnohé dámy si volí přítelkyně řekněme diplomaticky méně vzhledné a když je potkávám samotné, jda se svým přítelem Baribaldem of the Yellow Hill vykřikují:“Ten je rozkošný, mohu si jej pohladit?“ Houbeles, potřebují kontrast – Barčí je mops.) a proto, abychom si schopnost poznávat krásu uchovali a občas ji obnovili, ukrýváme v koutcích svých knihoven s tichou nostalgií „hříchy mladosti“, 3) umožňuje obživu jedincům s hloubkou nitra srovnatelnou s Balatonem – jdete kilometr a pořád mělčina – kteří by se jinak museli živit nekalým způsobem, protože na pořádné psaní nemají hlavu a na poctivou práci ruce a hlavně chuť.

Nightlybird´s YJ Night pub s-reader · 26.08.2010 v 06:57
nightlybird: jen se audioknih nezříkej, pěkně je sbírej, zatím si je pouštět nemusíš, ale až budeme staří a nevidomí (správně bych měl napsat starší a nevidomější), ještě budeme rádi, že je máme a budeme zoufale šmátrat po klávesách PC abychom si je spustili, s úlevou se opřeli do křesla a poslouchali. Jinak víš, jsem zastáncem knih papírových a patřím mezi ty úchyly, kteří mají rádi i jejich vůni a rádi si na ně sáhnou, ale nedojímá mě vůně novoty, spíše stoletá vůně archivu. Krvavý román je výjimka a Leoš Suchařípa druhá. Úžasná kombinace. tan+andrys: já si snad nějakého toho Meyerovic upíra budu muset přečíst abych mohl kvalifikovaně dštít oheň a síru na podobnou literaturu, ale jak předpokládám, po přečtení bych si řekl, no, byla to blbost, ale četlo se to dobře, mozek jsem nepotřeboval. Červená knihovna a podobné věci jsou vděčným zdrojem pobavení, číst si je s někým společně a smát se tomu, to nemá chybu. No, pamatuji si, že jsem stejným způsobem četl Havlovy Hry. Nemám asi dost úcty k autoritám.

Nightlybird´s YJ Night pub tan · 26.08.2010 v 02:32
Andrys: Stmívání jsem také četla a je pravda, že je to kniha mimořádně nenáročná na čtenářovu pozornost. Nicméně právě u této knihy se vždycky něják zaseknu s tím pojmem brak. Jednu dobu jsme s kamarádkou četly na oné místnosti klasickou červenou knihovnu. Název si nevzpomenu, ale matně si vzpomínám, že hlavní hrdinka se rozhodovala mezi krásnými, úžasnými, okouzlujícími muži, jež byli zároveň bratři - klasika. Četly jsme to na střídačku a děj jsme si vždy odvyprávěly. Když jsem pak četla Meyerovou, nemohla jsem najít rozdíl, tedy ne v obsahu. Rozdíl je v přístupu. Červená knihovna je, v jistých kruzích, považována za podřadnou a výsměchu hodnou záležitost. Kolem Meyrevé se vytvořil takový "kultík", na té slavné upíří vlně se nejspíš svezou ještě mnohem větší šílenosti, ale nebudeme tomu říkat brak, protože si to koupí i ti, kteří by normálně o knihu pohledem nezavadili. A já si říkám, jestli to pak vlastně není ještě horší, než brak?! Jinak zdravím všechny účastníky tohoto "Nočního klubu" (když už teda jedu na té upíří vlně).