Dojemný příběh starého slona putujícího Afrikou
novinky
PR článek, 17.07.2023
Alex Lasker: SLONÍ PAMĚŤ
Krásný, dojemný a mnohdy srdcervoucí příběh vyprávěný stárnoucím africkým slonem, který cítí blížící se konec, a vydá se proto na svoji poslední životní cestu. Jeho jediným přáním je najít rodinu, jež ho před půl stoletím jako malé, osiřelé slůně zachránila, a rozloučit se s ní.
Při své pouti vzpomíná na matku, kamarády, život ve stádu a později i v rodině Hathawayových – u slavného loveckého průvodce a jeho ženy, provozující zvířecí sirotčinec pro opuštěná mláďata. Myslí i na jejich děti a mladého Kamaua, jenž slůně tehdy našel a pak se stal i on součástí celé rodiny.
Příběh se odehrává v letech 1962 až 2015 ve východní Africe, Velké Británii a v New Yorku.
Ukázka z knihy:
Záchranná výprava jela dvěma auty – landroverem a jedním ze safari náklaďáků, opatřených hydraulickým zvedákem. Kamau seděl vedle Russella na sedadle spolujezdce. Spěchali na jih parkem po nezpevněné cestě a pak podle Kamauoých instrukcí zahnuli doleva. Rostla tam po okénka vysoká tráva a občas pár akácií. Instinkt Russellovi velel držet se mimo cesty, což vyžadovalo jistou zručnost. Když v osmdesátikilometrové rychlosti najedete na skálu nebo jámu, máte nápravu v háji. A co horšího, poraníte si hlavu nebo páteř. Bezpečnostní pásy se teprve začínaly objevovat a pár let je ještě nikdo nebude používat.
Po šesti kilometrech ukázal Kamau ke vzdálenému stromořadí a zelenému pásu, jímž, jak Russell věděl, protékala řeka. Zakrátko zamířili dolů k obřímu víru, k několik stovek metrů vysokému tornádu supů. Auta vyplašila párek hyen, které mířily tím směrem. Krátce poté se ocitli na louce.
Jakmile Russell spatřil ten masakr, otočil se k dceři, která seděla za ním.
„Zůstaň v autě, dokud se neujistím, že je to bezpečné.“ Věděl, že nic nehrozí, ale chtěl Amandu ušetřit té podívané.
Když Russell, Kamau, Nyaga a dva nosiči pušek z kmene Waliangulu vystoupili z aut, nejméně tucet hyen zvedl hlavy se zakrvácenými čenichy a upřel na ně skelné zraky. Russell uchopil svou weatherbyovku a vystřelil do vzduchu. Uši trhající zvuk výstřelu vyplašil supy, kteří zavřískali, zavířili křídly a vznesli se do vzduchu. Hyeny nesouhlasně zaštěkaly, ale také odklusaly mezi stromy, odkud dál pozorovaly, co se bude dít.
Muži tam stáli a ohromeně zírali. Všem se zvedal žaludek, ale Russella to navíc rozzuřilo. Podíval se na staršího nosiče pušek, Kagweho, proslulého stopaře a lovce, a kývl na půdu posetou nábojnicemi.
„Až tady skončíme, vezmi Mathua a pokuste se zjistit, kdo to udělal.“ Mouchy bzučely tak hlasitě, že musel pozvednout hlas, aby je přehlušil.
Kamau zaregistroval slůně, které stálo vedle své matky a pokoušelo se sát její mléko. „Už jsem tady, kamarádíčku, říkal jsem, že se vrátím…“
Russell k nim přistoupil, zahlédl ostří mačety trčící ze sloního čela a tlumeně zaklel. Vlastně to byla spíš tichá záplava kleteb, a kdyby ho pytláci viděli, patrně by nemohli tak dobře spát a večer se do němoty opít.
Russell si uvědomil, že Amanda stojí za ním a oči má plné slz. Cítil se provinile, že ji sem přivezl – pravděpodobně nic podobného neočekávala –, avšak měla by vidět, čeho jsou lidé schopni. O několik let později mu řekla, že to byl nejformativnější den jejího života, že vše, co dělala potom, bylo ovlivněno touto krutou vzpomínkou. Poděkovala mu za ni, přestože to navždy změnilo její city k lidem.
Slon se podíval na lidi s matoucí směsicí pocitů. Očividně jde o stejný druh, jaký před pár hodinami vyhladil jeho rodinu, a někteří z nich drželi stejné naolejované kovově páchnoucí předměty, které zabíjely. V jejich chování však bylo něco konejšivého, co ho trochu zklidnilo. Nejmenší z nich, stvoření s oranžovým temenem vydávající pach mladé samice, si vedle něj kleklo s mísou podivně páchnoucí bílé tekutiny. Tou dobou už měl strašný hlad a se zájmem to očichal, ale nemohl přimět chobot k pohybu.
Amanda přidržovala mísu s kozím mlékem a smetanou pod bezvládným chobotem malého slůněte a něžně mu šeptala.
„Ach, tatínku, on se ani nedokáže napít…“
„Asi došlo k poranění některých svalů. Jestli ho nedostaneme na farmu, nepřežije noc.“
Russell vytáhl injekční stříkačku, kterou zabalil do lékařské brašny, postavil se za slona, zabodl mu jehlu do zadnice a vstříkl mu sedativum. Slon se trochu zavrtěl, ale jinak chvíli nereagoval. Pak tiše zasténal, pomaličku klesl na kolena a svalil se na bok.
Alex Lasker studoval film na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a následně se více jak třicet let věnoval psaní scénářů. Jako scenárista a producent se podílel na tvorbě mnoha úspěšných filmů, v nichž se objevily celebrity nejvyššího kalibru — Bruce Willis, Clint Eastwood aj. Oproti scénářům, kde má poslední slovo režisér, finální verze knihy odpovídá vkusu autora. Nejen proto Lasker skončil s psaním pro film a vydal svou knižní prvotinu Sloní paměť.
Více se o něm můžete dozvědět na https://www.alexlasker.com/
Alex Lasker: Sloní paměť, přeložila Viktorie Košnarová, vydává nakladatelství Ikar, 288 stran, doporučená cena 349 Kč - Koupit knihu můžete zde.
Sloní paměť
Alex Lasker
Epická sága vyprávěná stárnoucím africkým slonem, jenž podniká poslední nebezpečnou cestu za lidmi, kteří ho zachránili jako sirotka před padesáti lety, ale poté ztratili. Při své pouti vzpomíná na život rodiny Hathawayových: slav... více