Láska za časů pandemie, láska ve všech podobách...
novinky
PR článek, 21.06.2024
Michael Cunningham: DEN
Román se soustředí na relativně malou, vzájemnými příbuzenskými a přátelskými vazbami spojenou skupinu postav. Především to jsou manželé Isabel a Dan a jejich děti; Isabelin bratr Robbie, Danův bratr Garth a jeho partnerka. Zatímco se svět kolem nich mění, členové rodin procházejí bouřemi dospívání a stárnutí, zamilovanosti a rozchodů, a učí se jít dál. A do životů už tak dost spletitých zasahuje covid se všemi svými důsledky: izolací, která problémy jen prohlubuje, všeobecnou nedůvěrou a hrozbou smrti.
Křehký, komorní příběh vymezený lety 2019 až 2021 je vlastně mistrovskou sérií momentek, jejichž společným jmenovatelem by mohla být láska za časů pandemie. Láska ve všech podobách, láska podle Michaela Cunninghama.
Ukázka z knihy
Takhle časně ráno se East River odívá tenkou průsvitnou vrstvičkou, ocelově lesklou slupkou, která jako by se vznášela těsně nad hladinou, než voda změní barvu z noční černi v neprůhlednou temnou zeleň přicházejícího dne. Světla Brooklynského mostu proti nebi blednou. Nějaký muž vytahuje kovovou roletu opravny obuvi. Mladá běžkyně s ohonem dohání muže středního věku v černých koktejlových šatech a vysokých těžkých botách, který se konečně vrací domů. Těch pár rozsvícených oken září přesně stejně jako měsíc v první čtvrti.
Isabel, která neusnula, stojí u okna ložnice v tričku velikosti XXL, jež jí sahá do půli stehen. Žena s ohonem mine muže v šatech, právě když muž zastrkuje klíč do zámku domovních dveří. Švec vytáhl kovovou mříž a chystá se otevřít. Proč tak časně? Kdo by mohl chtít opravit boty v pět ráno? Už se dostavily první opatrné náznaky jara. Strom před domem, kde Isabel bydlí (javor stříbrný, který podle Googlu „nadělá nepořádek a koření jen mělce“) už nasadil tvrdé malé pupeny, z nichž brzo vyrazí listy s pěti špicemi, celkem nezajímavé až do chvíle, kdy jimi zatřese dostatečně silný vítr a odhalí stříbřitou spodní stranu. Na parapetu na protější straně ulice stojí ve sklenici s vodou kytice narcisů. Zimní světlo, které bylo celé měsíce nehybné a bledé, jako by se teď zrychlilo, jako by se i samy molekuly vzduchu daly znova do pohybu. Na začátku dubna je v Brooklynu jaro možná tak podle kalendáře, ale skutečné jaro – stopy zeleně, probouzení stébel a výhonků – nepřijde ještě celé týdny. Pupeny na stromě jsou pořád malinká tvrdá zrnka, která na rozpuk teprve čekají. A ty narcisy v okně naproti znamenají jen to, že je sem dovezli odněkud, kde je pěstují, a už se dají koupit na rohu v obchodě.
Z Doslovu Daniela Konráda:
Cunningham postavy zachycuje ve třech dějstvích, třech částech jednoho dubnového dne: začíná ráno v posledním předpandemickém roce 2019, pokračuje odpoledne asi měsíc po vyhlášení nouzového stavu v roce 2020 a končí v dubnu 2021, kdy se večer všichni scházejí po tragédii. Z literárního hlediska pandemie v knize nefunguje o tolik jinak, než kdyby spadlo letadlo nebo udeřilo zemětřesení: nečekaná událost vstoupí do rozehrané situace, umocní vnitřní rodinné drama a zvnějšku vyvine tlak na psychiku postav. Nutí je trávit spolu čas v klaustrofobním bytu, kde se v bezprostřední blízkosti paradoxně jeden druhému vzdalují. V době, kdy musí všichni zůstat zavření doma, někteří o to silněji pociťují chuť odjet, přeneseně vzato se posunout dál. Jenže jak se rozejít za pandemie, kdy člověk nesmí ven a manželé po rozepři končí v opačných rozích bytu? Cunningham to ilustruje situací ad absurdum, kdy si Isabel s Danem posílají esemesky z ložnice na schodiště.
Vliv technologií na vztahy je jedním z vedlejších motivů Dnu, autorova prvního románu o době, ve které se úspěšnost měří počtem sledujících a kde po zesnulých zbývají také účty na sociálních sítích. Ten instagramový, jejž vymysleli Isabel s Robbiem, představuje zábavný únik do světa fantazie, kde neplatí žádná pravidla. Je to i odraz toho, kolik lidí
prožilo pandemii na sítích, „sami se svými neviditelnými sledujícími“, píše Cunningham.
Instagram je jediná platforma, na které má literát osobní učet. Nahodilá nejsou ani další témata, od neutěšené situace s bydlením v New Yorku přes
zpochybňování tradiční podoby rodiny po hledání právě nejrůznějších úniků z reality, ať už je to hraní počítačových her a opakované sledování filmů, nebo srub na Islandu, kde nejsou „žádné posty, žádné telefonáty, esemesky ani maily“. Především ale Michael Cunningham píše o očekáváních ze života a snaze jej naplnit, o třicátnících a čtyřicátnících rozčarovaných z toho, kam to dopracovali. Že mládí odeznělo, ale touha přetrvává. Bouře zklamaných přání a nerozumných nadějí, čteme tu doslova...
Světová krize prozaikovi umožnila zužitkovat v novém kontextu situace i literární postupy, které se v jeho díle opakují. Znovu ve Dnu píše o neobvyklém soužití tří lidí, o platonickém milostném trojúhelníku zbaveném erotiky. Opět experimentuje s formou,
když klasické vyprávění doplňuje vnitřními monology, deníkovými zápisky, emaily, tweety či popisem instagramových fotek. Nemluvě o messengerové konverzaci, která uprostřed přejde v telefonní hovor, čímž slova rázem nabudou na významu...
Michael Cunningham (1952) se narodil v Cincinnati ve státě Ohio, ale dětství prožil v kalifornské Pasadeně. Po studiích na Stanfordu a na University of Iowa
rozvíjel svůj talent v kurzech tvůrčího psaní a prosazoval se ve vlivných časopisech. Roku 1984 debutoval prózou Zlaté státy, v níž zpracoval oblíbené anglosaské téma ztráty dětské nevinnosti. Jeho následující román Domov na konci světa (č. 2005) měl nejprve podobu krátké prózy shrnující vstupní partii díla, jež pod názvem Bílý anděl vyšla v týdeníku The New Yorker a autor se s ní
probojoval až do antologie nejlepších amerických povídek roku 1989. Roku 2004 látku podle spisovatelova scénáře zfilmoval režisér Michael Mayer. Třetí Cunninghamův román Tělo a krev vyšel roku 1994 (č. 2014). Pulitzerovu cenu, Faulknerovu cenu amerického PEN klubu a především celosvětový ohlas si Cunningham získal prózou Hodiny (č. 2002), v níž se poklonil Virginii Woolfové a jejímu modernistickému manifestu Paní Dallowayová. Podle příběhu této slavné spisovatelky a dvou jejích pozdějších obdivovatelek natočil Stephen Daldry
stejnojmenný oscarový film. Odkazu amerického básníka Walta Whitmana vzdal Cunningham hold v díle Vzorové dny (č. 2006). Česky dále vyšly prózy Za
soumraku (2011) a Sněhová královna (2015).
Michael Cunningham: Den, přeložila Veronika Volhejnová, doslov napsal Daniel Konrád, vydává nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna (svazek č. 282), 304 stran, doporučená cena 399 Kč.
Knihu můžete koupit zde
Den
Michael Cunningham
Román se soustředí na relativně malou, vzájemnými příbuzenskými a přátelskými vazbami spojenou skupinu postav. Především to jsou manželé Isabel a Dan a jejich děti; Isabelin bratr Robbie, Danův bratr Garth a jeho partnerka. Zatímc... více