Poslední dílo italského mistra historických románů
novinky
PR článek, 18.06.2024
Luca Di Fulvio: SKRYTÝ RÁJ
Alpská vesnice Borgo San Michele obklopená panoramatem majestátních hor. Tady se spojí osudy mladého muže jménem Daniele, který přišel na svět s mimořádným darem, a Susanny, která se narodila za dramatických okolností.
Píše se rok 1633, inkvizice nemilosrdně pronásleduje každého, kdo zpochybní její učení. A také univerzálního učence Galilea Galileiho, který rozkolísal církevní obraz světa mimořádným důkazem: středem univerza není Země, nýbrž Slunce. Strhující mise uvede do smrtelného nebezpečí také Susannu a Danieleho. Ale jsou lidé kolem nich vůbec připraveni na novou dobu? A je doba připravená na lásku překračující meze?
Obrazově působivý epos, v němž zápasí tradice a pověra s pokrokem a vizemi o lepším světě, strhující příběh o odvážných rozhodnutích, o moci lásky a o neotřesitelné víře ve vítězství spravedlnosti.
Ukázka z knihy:
„Excelence, děkuji vám za přijetí.“ Daniele di Barco přešel pevným krokem rozlehlou místnost se stěnami pokrytými gobelíny v honosném biskupském paláci. Poklekl před mužem, který ho očekával vestoje, a na znamení poslušnosti přitiskl rty k prstenu, který mu nabízel. Neznal ho dobře, ale zato celý život. Biskup mu prokázal velkou poctu, že ho přijal bez ohlášení.
Girolamo Tebaldi se bez jediného slova posadil do křesla. Vše na jeho zevnějšku – od umně vyšívané purpurové sutany po plášť z dvojitého sametu přehozený přes ramena, od střevíců v benátském stylu po hedvábné punčochy se zlatými nitkami, od biskupského prstenu po zlatý krucifix vykládaný rubíny na krku, pečetě, které visely z řetězu upevněného v pase – prozrazovalo marnivou a světskou povahu. Horní řezáky mu vyčnívaly jako hlodavci, ale jinak byl velký a silný jako medvěd, i když mu bylo přes šedesát.
„Vaše Excelence, přišel jsem vás požádat, abyste mě opět pověřil rolí Instructora ve službách Svatého oficia při výkonu inkvizitorského úřadu. Pro tempore.“
Biskup si ho mlčky prohlížel. Zdánlivě přísně. „Danieli, přesně tomu se říká neztrácet čas zdvořilostmi.“ Na tváři se mu objevil přátelský výraz. Ukázal na jeho oděv a propukl v upřímný smích. „A byl sis tak jistý, že vyhovím tvé prosbě, že ses už oblékl… do kostýmu.“
„Promiňte, Excelence, životem v ústraní jsem zapomněl na etiketu.“ Daniele sklonil hlavu na znamení pokory.
„Jestli se nepletu, etiketa nikdy nebyla tvou silnou stránkou,“ podotkl pobaveně biskup. Znal Daniela od dětství. Vždy měl pro něho slabost a dohlížel na jeho výchovu – i když se držel v pozadí – od okamžiku, kdy se ocitl v péči bratra Theveta v klášteře svaté Ulpizie. Pouze díky těmto sympatiím ho přijal bez ohlášení. Tato výsada se týkala jen úzké skupiny lidí.
Vstal z křesla, stále s úsměvem na tváři, a popošel k velkému oknu. Nabízelo výhled na domy v okolí a ještě dál, na majestátní hory obklopující údolí na obzoru. „Pojď sem.“ Čekal, až k němu Daniele dojde, a pohledem těkal přes olověné sklo. „Povaha věcí je zahalena tajemstvím…,“ spustil potichu, „ale člověk je tvor, který dokáže k záhadě přidat další záhadu. Podívej se na ty stěny. Jak je sklo, na které jsme tak pyšní, deformuje, jak křiví linie, které se tesaři usilovně snažili udělat rovné.“ Lehce klepl o okno prstenem. „Skla pocházejí z Benátek, vyfoukali je a uhladili řemeslníci, které celý svět chválí. A přesto při pohledu skrz ten zázrak věci nejsou takové, jaké jsou. Kdybys nevěděl, že ty stěny jsou rovné, a i kdybych to odpřisáhl, musel by ses spolehnout na svou víru, abys s tím souhlasil. I kdybys mi bezmezně důvěřoval, jsem si jistý, že jen co bys odsud odešel, byl bys v pokušení, jako nevěřící Tomáš, ověřit si pravdu na vlastní oči. Zamířil bys k tomu domu, pozoroval ho z určité vzdálenosti a přesvědčil by ses, že jsem odpřisáhl pravdu. Že jsem nezklamal tvou důvěru. Že ta stěna je nesporně rovná. Kdybys však přistoupil ještě blíž, až by ses jí téměř dotýkal špičkou nosu, díval se na ni z omezené perspektivy, sahal na ni, tak bys odhalil, že je plná nepřesností, že prostě není úplně rovná. Co z toho plyne? Je rovná, nebo ne? Neobsahuje pokřivení skel, tohoto výtvoru lidských rukou, v podstatě pravdu uvnitř lži?“
„Rozumím vám, Vaše Excelence… a přece vás nechápu,“ ozval se Daniele bez náznaku podřízenosti.
„Chci se tě zeptat na důvod tvé žádosti.“ Biskup se otočil a upřel na něho pátravý pohled. Přes marnivý zevnějšek měl inteligentní, výmluvné oči. Možná nesvědčily o stálé a neochvějné víře, ale vyzařovala z nich praktická moudrost někoho, kdo zná běh světa. „Povaha tvé žádosti je náchylná k pokřivení. Tak se snaž být ve svém zdůvodnění upřímný, aby má skla“ – ukázal si na oči – „pokřivila jen to, co je v jejich lidských hranicích.“
Luca Di Fulvio (1957-2023) se narodil v Římě, kde žil a pracoval jako spisovatel na volné noze. Než se začal věnovat psaní, vystudoval dramaturgii na Accademia Nazionale d´Arte Drammatica Silvio D´Amico.
Euromedia Group od tohoto autora už vydala několik historických románů s poetickými názvy, které se ve světě staly bestsellery: Dívka, která se dotkla nebe (2014), Chlapec, který rozdával sny (2015), Dítě, které v noci našlo slunce (2016) a Sen, který se naplnil (2019), Všechny touhy vedou do Říma (2021). Román Skrytý ráj (2024) je bohužel již jeho poslední, Luca di Fulvio v loňském roce zemřel.
Luca Di Fulvio: Skrytý ráj, přeložila Marta Bárová, vydalo nakladatelství Ikar, 440 stran, doporučená cena 499 Kč
Knihu můžete koupit zde
Skrytý ráj
Luca Di Fulvio
Alpská vesnice Borgo San Michele obklopená panoramatem majestátních hor. Tady se spojí osudy mladého muže jménem Daniele, který přišel na svět s mimořádným darem, a Susanny, která se narodila za dramatických okolností. Píše se r... více