hana6324 oblíbené citáty
„ Tajemství, jak sklidit největší plody a největší požitek z bytí, zní: žít nebezpečně.“
— Friedrich Nietzsche
— Friedrich Nietzsche
„ Co vede k heroismu? – Kráčet vstříc zároveň svému největšímu utrpení i své největší naději.“
— Friedrich Nietzsche
— Friedrich Nietzsche
„ „Křesťanství je v každém okamžiku možné. Nepotřebuje ani metafyziky, ani asketismu, ani jakékoliv "přírodní vědy" křesťanské. Křesťanství je život. Učí, jak máme konat.““
— Friedrich Nietzsche
— Friedrich Nietzsche
„ Zvířata nepokládáme za morální bytosti. Ale myslíte, že ona nás mají za morální? Obávám se, že zvířata pokládají člověka za bytost jim rovnou, která ale nanejvýš nebezpečným způsobem přišla o svůj zdravý zvířecí rozum.“
— Friedrich Nietzsche
— Friedrich Nietzsche
„ Snáz nás zahubí naše přednosti než slabiny; neboť se zřetelem na své slabiny žijeme rozumně, avšak nikoliv se zřetelem na své přednosti.““
— Friedrich Nietzsche
— Friedrich Nietzsche
„ Vše, co má z duševního hlediska hodnotu, vyžaduje utrpení... Vývoj vědomí je utrpením.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Na počátku je nevědomí. Všechno nové pochází z nevědomých oblastí... Psychologicky je každý kulturní pokrok rozšířením vědomí.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Rozhodující otázka pro člověka zní: vztahuješ se k nekonečnu, nebo ne? To je kritérium jeho života. Jen když vím, že tím, co je podstatné, je ono bezmezné, nevkládám svůj zájem do zbytečností a do věcí, které nemají rozhodující význam. Když to nevím, pak naléhavě trvám na tom, že něco ve světě znamenám kvůli té nebo oné vlastnosti, kterou chápu jako osobní vlastnictví. ...
Čím více člověk trvá na klamném vlastnictví a čím méně pociťuje to podstatné, tím neuspokojivější je jeho život. Cítí se omezen, poněvadž má omezené úmysly, a to vytváří závist a žárlivost. Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na ono bezmezné, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Štěstí je, když to, co si myslíme, to, co říkáme, a to, co děláme, jsou v souladu.“
— Mahátma Gándhí
— Mahátma Gándhí
„ Každý trpí v posledku tím, že ztratil to, co živoucí náboženství svým věřícím ve všech dobách dávalo, a nikdo není skutečně uzdraven, kdo znovu nedosáhl svého náboženského postoje, což s konfesí nebo příslušností k církvi přirozeně nemá nic společného.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Úplne oceniť človeka môžu len tí, ktorí sa mu vyrovnajú, alebo tí, ktorí stoja vyššie ako on.“
— Marcus Aurelius
— Marcus Aurelius
„ Ačkoli lilie a šípkový keř kvetou jen den, ten den je věčností prožitou ve svobodě.“
— Chalíl Džibrán
— Chalíl Džibrán
„ Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Omnis festinatio ex parte diaboli est – všechen spěch je od ďábla – říkávali staří mistři.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ Vědění nás neobohacuje, nýbrž víc a více nás vzdaluje od mytického světa, v němž jsme kdysi měli domovské právo.“
— Carl Gustav Jung
— Carl Gustav Jung
„ „Skryl jsem se,“ a tím počíná cesta člověka. Rozhodné uvědomění si vlastní situace je začátkem cesty v lidském životě, vždy znova činěným počátkem lidské cesty. Rozhodujícím je však jen tehdy, pokud vede k Cestě. Protože existuje též neplodné uvědomování, které nevede nikam jinam než k sebetrýznění, zoufalství a ještě hlubšímu zamotání. (...)
Existuje otázka démonická, lichá, napodobující otázku Boží, otázku Pravdy. Pozná se podle toho, že se nezastaví při onom „Kde jsi“, ale pokračuje: „Odtud,
kam jsi se dostal, nevede již žádná cesta.“ Jest vrácené sebeuvědomění, které nepovzbudí člověka k obratu a nenavede ho na cestu, ale představí mu obrácení jako beznadějné a tím jej žene tam, kde se změna již stává zdánlivě úplně nemožnou a člověk může dále žít jen z moci démonské pýchy, pýchy zvrácenosti. (Cesta člověka podle chasidského učení I.)“
— Martin Buber
— Martin Buber