Německá říše zasahuje: Úřady, spolky, instituce a čeští Němci 1918—1938 podobné

18. září roku 1934 přivedl vůdce Svazu pro Němectvo v zahraničí (VDA) Hans Steinacher k Rudolfu Hessovi, zástupci vůdce všech Němců pro věci politické, zajímavou návštěvu. Byl jí novopečený vůdce Sudetendeutsche Heimatfront, Konrad Henlein. Hess právě trávil jistě zaslouženou dovolenou poblíž rodného města Wunsiedel, ve vile situované v malebných Smrčinách. Setkání nebylo plánované, tedy alespoň Hess o něm informován nebyl. Když se uklidnil, uvolil se s návštěvníkem jednat. Ti dva muži měli více společného, než by se mohlo na první pohled zdát. Oba se nacházeli na vzestupu, který měl dříve či později skončit tragicky. Oba budovali nové organizace, které měly sloužit „novému Německu“ a vydatně přispěly k rozbití států, v nichž byly založeny. Navíc se jim bylo přisouzena řada osudových i banálních setkání, střetů i spolupráce. Konrád Henlein stál v čele nedávno ustavené organizace, ze které hodlal vybudovat velké, jednotné sudetoněmecké hnutí na území Československa. Ještě přesně nevěděl, co podnikne v případě úspěchu. Ač v té době ještě nebyl nacionálním socialistou a asi ani jednoznačným přívržencem anexe československého pohraničí, potřeboval podporu z nejvyšších míst Německé říše. Rudolf Heß také budoval novou organizaci, pochopitelně větší, mocnější. Štáb vůdcova zástupce. Ani on však přesně nevěděl, kam až s ní bude možné dojít. Brzy po jmenování „vůdcovým zástupcem“ dostal za úkol sledovat a řídit činnost služeben a organizací nacionálně socialistické strany v cizině. To ovšem nebylo ani zdaleka vše: pod dozor jeho kanceláře spadaly veškeré aktivity četných, v zahraničí působících, nezřídka často si vzájemně konkurujících spolků, společností a svazů, ba i politických stran, jejichž členové, občané jiných zemí, se hlásili k německému původu, jazyku či národnosti. Pro Henleina byl tedy tím správným mužem. Platilo to i obráceně. Společným cílem byli sudetští Němci, společným cílem bylo Československo.... celý text