Sisi: sen o lásce podobné

Mýtus zvaný Sisi je i sto let po smrti krásné císařovny nadále až nebývale živý. Pro někoho zůstala nešťastnou, nepochopenou ženou, jiní v ní spatřují výstřední osobu, která veškerý svůj talent zbytečně promarnila. Přes spoustu dopisů, deníků a básní, jež Sisi zanechala, zůstává pravda o ní pomyslně zahalená stejným černým závojem, jímž si hrdinka na konci života vytrvale zakrývala slavný obličej. Jaká vlastně byla ona štíhlá kráska se skvostnou korunou dlouhých vlasů, která si ve své době nechávala říkat Sisi? Pátrá po tom spisovatelka G. M. Cristenová a oprávněně připomíná, že v konečném důsledku je naprosto lhostejné, máme-li před očima přelud z filmového plátna v podání nezapomenutelné Romy Schneiderová, anebo Sisi ztvárněnou v historických dílech. Obě podoby se spojují do jediné představy tajuplné, nádherné, nesmírně inteligentní, ale nebezpečně citlivé ženy, které by bylo zřejmě mnohem lépe, kdyby mohla žít v tolerantnější a otevřenější moderní společnosti. Autorka se rozhodla vklouznout do kůže Alžběty Bavorské, přemýšlet jako ona a chápat její počínání. Na počátku se tedy stala tou holčičkou, která běhá bosa k jezeru u milovaného Possenhofenu, pak dívkou zahleděnou do mladého důstojníka, posléze císařovou nevěstou, vrcholně šťastnou i osudem krutě pronásledovanou, nakonec pak znavenou a smutnou starou panovnicí, která hledá v noční Ženevě klid. Přinese jí ho smrtící úder italského anarchisty...... celý text