06 – Postrach Transvaalu
Povídka od:
Don Rosa
Z knihy:
Život a doba Skrblíka McKváka
Skrblík McKvák zde zahajuje svojí éru zlatokopa. Ze svého sídla ve Skotsku vidí duhu. Rozhodne se jít až na konec duhy a najít tam poklad. Cesta duhy ho zavede až do Afriky.
Originální název:
Řekl jsem ti, že se učím z vlastních zkušeností!
Podruhé už ti neuvěřím!
A od teď už nebudu nikomu věřit ani napoprvé!
Chop se zbraní!
Přestaň žvanit!
Tady je někde ten čas uvažovat o skutečnostech. Těžko totiž Keno Rosimu uvěřit, že Skrblíka McKváka jen tak poslal do Afriky přímo z jeho Skotského rodiště. Jen tím, že Skrblík viděl duhu a rozhodl se, že dojde na její konec, mu totiž nežeru. Scéna se lvem se možná bude všem zdát veselá, ale pro mě je to jen další důkaz, že … no prostě, tohle mu nebudou žrát ani děti.
Malá ochutnávka:
Johannesburd – město v polopoušti transvaalské divočiny je skoro k nerozeznání od podobných městeček amerického Západu. Jenže toto moderní africké město mělo brzy zažít něco nevídaného, proti čemu byla přestřelka u O. K. Corralu nuda......
Jako vždy je tu však spousty srandy, dobrodružství popkulturních odkazů (příkladem je třeba hudba k filmu „V pravé poledne“) a nádherných kreseb. Sice je tu pár pasáží, kterým se nedá vůbec věřit, ale i tak slušný a povedený příběh.
Citát: Klídek... nikdy nezabíjím zvířata, dokonce ani lidi!