Azazel (kapitola II.)
Povídka od:
Aleš Okurka
Z knihy:
Kde začíná peklo
"Já, Azazel, budu Vaším dobrým i špatným rádcem. Naslouchejte a uvažujte, chcete-li mě následovat či oponovat. Jsem v každém z Vás a všichni jste ve mně. Nejsem soudce, jsem pouze Váš průvodce. Mohu být Vaším prokletím i osvobozením. Máme na to věčnost, ale rozhodnutí padne v jediném momentu. Tančete se mnou, plačte. Usmívejte se, klečte. Rozsviťte tmu, zakryjte slunce – pomohu Vám a dám svou sílu. Spojujte se mnou slova a významy… Hola hej, hola hej… Slabí/skromní/milosrdní/silní/mocní/bezohlední… Hola hej!
Ne každému se ukáži. Někteří z Vás jsou ztraceni předem a já nebudu s každým ztrácet svůj drahocenný čas. Proto si mě važte jako daru od přítele či nepřítele. Mohu vzít život, ale i duši. Naopak mohu ducha životu vdechnout. Slzy jsou pro mne ranní rosou a krev je barva, kterou maluji ty nejrealističtější obrazy surrealistického světa. Potem si ochutím jinak mdlý pokrm a bolest mi dává jistotu, že skutečně žiji. Víra je slepá průvodkyně naděje, která chodí ve tmě po tenkém laně nad propastí, ale já umím malověrnost léčit sebevědomím.
Jsem A-Z-A-Z-el, zodpovím vše od A až po Z, od Z až po A, klidně hned dvakrát po sobě… A -el, to si vyberte… Je to přít-el, ničit-el, učit-el či mučit-el… Hola, hola hej… Nomen omen, jsem spásy hoden, jsem Azazel, jsem AZAZEL.
Netřeba se bát, netřeba se smát, přese všechno mám Vás lidi rád. Však co bych bez lidiček byl, snad sám se tu zbytečností vypařil.
Hola hej, hola, hola hej… Mou píseň každý poslouchej!
Kozel, vepř i kůň jsou duše vězňů mých – těch padlých lidských inkarnací – snů zmařených.
Hola, hola, hola hej!!"
Šílený jekot pekelníka podkreslený falešnou hrou na housle konečně utichá a vzdaluje se. Adam je šokován, ale i fascinován. Proč mu ten hrozný zvuk vadí a zároveň ho vábí? Proč se to vše děje? A proč v jeho ďábelských očích vidí svůj nevinný odraz?
