Balada o Minervě a Františkovi
Povídka od:
Jiří W. Procházka
Z knihy:
Rigor Mortis, Druhý krok nikam, Společenstvo Pevnosti, Dokud nás smrt nerozdělí
Krvavý hororový příběh o nábytkové stěně Minerva a zaměstnanci bazaru Františkovi.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
„Sliny. Kapaliny. Tekutiny.
Exkrementy. Výměšky. Sliz. Hnus.
Maso, maso, maso.
Vnitřnosti. Výsek....
Nekupte to.“
Nejlepší hororová povídka v tomto svazku a zároveň asi nejlepší povídka, co kdy pan spisovatel Jiří Walker Procházka napsal. On si to možná nemyslí, ale já to tak vidím. A jsem i za to, že tento svazek povídek se měl jmenovat „Minerva“. A zase je tu doznání v předmluvě od pana mistra. Přiznává, že kdysi dělal ve skladě Lidového bytového družstva, tak že podkladů bylo až až, a také se inspiroval Kingovo příběhem „Mandl.“ A tak se rozhodl stvořit další kus vraždícího nábytku. Což se mu rozhodně stoprocentně povedlo.
Malá ochutnávka
Když obnažoval nábytek do prodejny, připadal si, jako by svlékal milenku. Láskyplně rozřezával hrubý dřevitý papír, svazoval si ruce páskovinou a tvářemi se třel o dýhovaný povrch lesknoucího se „těla“.
ZAJÍMAVOST:
Povídka „Balada o Minervě a Františkovi“ se původně jmenovala „Sklad nábytku“.
Zábavná povídka, netradičně zpracované téma, s lehkostí a nadhledem. Pro mě potěšení.
Pro mě málo čtivé...prokousával jsem se tím jako talířem koprové omáčky ve školce, když nade mnou stála přísná vychovatelka...a konec to mělo obdobný...zvratky a hnus.
Tuto povídku mám v paměti už 10 let kvůli neskutečným nechutnostem (těla v drtičkách, různé tělní tekutiny, vyteklé mozky a oční bulvy a podobně), v jejichž popisu se autor vyžívá. Dost drsná vyvražďovačka.
Takhle brutální ujeťárnu a ke všemu takhle kurevsky dobře napsanou jsem dlouho nečetl. A v klasických českých kulisách. Jednoznačně plnej kvalt.