Borůvčí
Povídka od:
Milan Šotek
Z knihy:
Hry se slovy a tanci
Žánr: fraška nadivoko
Obsazení: 3 muži, 2 ženy
Myslivecká jizba přeplněná loveckými trofejemi. Vrubelová zadělává na borůvkový koláč, Vrubel ji krmí „mysliveckou latinou“. Obřadnost ranního bájení kalí jen sousedovic Pepka, jež o myslivnu naklepává řízky. Vrubel odchází snižovat stav černé zvěře a jestliže si přitom hvízdá „Za milou mi courá celé polesí“, neplete se. Koželuh Hrycej, nespokojen s domácí porcí knedla vepřa, utíká se k borůvkovým očím paní nadlesní. Nikdo netuší, jak záhy dnes nimrod šoulačku ukončí. Když v černých jahodách vystřelí na kance, ozve se křik, jenž stěží nazvat zvířecím. Kdo to byl, probůh? Mařenka Vrubelová si tudy krátí cestu ze školy a zrovna tak Jeníček Hrycej sbírá borůvky výhradně v borůvčí! Dramatický oblouk od spořádaného manželského páru k spořádanému koláči. A jak s tím souvisí záhadné kruhy v obilí?
Aktovku Borůvčí napsal Milan Šotek pro Cabaret Calembour, jenž rozvíjí odkaz divadel malých forem. Autor se hlásí k Osvobozenému divadlu, Semaforu i Divadlu Járy Cimrmana, zároveň však vystudoval činoherní dramaturgii na DAMU. Inspirační zdroje jsou tak u něj (ve smyslu dramatické nosnosti) totožné se zhrzenými láskami. Fascinace slovním humorem hraje nepochybně prim také v jeho textu, avšak nerozmělňuje dramatickou situaci. Takový požadavek ostatně tematizuje jedna z prvních replik hry „A kromě slovní hříčky se ti stalo co?“. Zkušenost dramaturga se odráží také na půdorysu hry, de facto „dobře udělané“ frašky. Hra se roku 2011 dočkala rozhlasového zpracování (režie Michal Bureš).
Hra se umístila v užším finále Ceny Evalda Schorma za rok 2008.
