Bůh mého dětství
Povídka od:
Jaroslav Havlíček
Z knihy:
Hodinky pana Balabána
Vypravěč vzpomíná na idylické okamžiky svého dětství a s hořkostí je srovnává s přítomností, se světem dospělých. (povídka napsaná 1927)
Vypravěč vzpomíná na idylické okamžiky svého dětství a s hořkostí a smutkem je srovnává s přítomností, se světem dospělých, kde:
„Nadšení voní posměchem. Radost páchne zkázou. Klid a mlčení jsou všechno, ale nejsou ničím proti všeobecnému, neomezenému, šílenému právu... A tak jsem chudší než ubohý pes, chudší než poslední z bláznů. Nikam, v trosce bez naděje, pluji mořem pošetilých cílů, skrývám se za vlastní stín, osvětlován fosforečným svitem zoufalství.“
(povídka napsaná 1927)