Burácení hromu / Hlas hromu
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Kaleidoskop (70 povídek), Labyrint, Kaleidoskop (38 povídek), Zlaté jablká slnka
Příběh je zasazen do nepříliš vzdálené budoucnosti, ve které monopolní společnost Time Safari Inc. nabízí bohatým klientům cestování časem za vzrušujícím lovem dinosaurů. Lov probíhá za velice přísných podmínek a opatření a je také dovoleno lovit pouze vybrané živočichy a pohybovat se po speciálních rampách, aby nedošlo ke katastrofickým následkům v evoluci Země.
A Sound of Thunder
Rok vydání originálu: 1952
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Lovci dinosaurů jsou mým velmi oblíbeným filmem, který si jde vlastní cestou - po tom nešťastném zašlápnutí motýla. Film nakonec dobře dopadne, ale povídka nás více varuje, protože v ní všechno tím koncem vlastně začíná..
Poslechnuto jako audiokniha.
Také milujete myšky?
JulianaH. očividně nechápe, že Bradbury si evoluce biologické až tak nevšímal, ale jednoduše dotáhl ad absurdum vliv příčiny na následek. Zabití motýla samozřejmě pro evoluci ani pro druh nic neznamená a o tom povídka není. Pro děj, do kterého ten konkrétní motýl mohl být v budoucnosti zapleten však ANO ;) Samozřejmě ta povídka je záměrně přehnaná a motýl funguje pouze jako prostředek k vyjádření myšlenky. Vždycky mne moc bavilo domýšlet celý ten příběh na jejím pozadí...
Máme motýla...a co když ten konkrétní motýl, pokud nebyl zabit, měl za pár hodin nebo dní způsobit něco, co pohnulo jiným směrem s něčím větším...zaujal nějakého ještěra, který se za ním pustil, aby ho chytil a tudíž ten konkrétní ještěr nešel jinou cestou, na které by byl zabit a s ním pro historii celé jeho potomstvo...nebo naopak na té jiné cestě zabil se stejným důsledkem pro druhého... A existence nebo neexistence takového množství jedinců už něco znamenat může, jeden z nich mohl být "jiný". A mohli mít další vliv na další věci, rostliny nebo jedince... Co když jeden z nich, protože existoval, náhodou narazil někde na poslední semeniště vzácné rostliny, která v budoucnu evolvuje do něčeho, z čeho si lidé vyrobí lék na rakovinu, a jelikož byl býložravec a měl hlad, tak to všechno spásl = rostlina "vyhynula" = žádný lék na rakovinu. Ano, někdo by ji možná stejně spásl a ano může se to zdát absurdní, ale co když ne...co když se k ní "někdo jiný" dostal až později, když už stihla expandovat do jiných oblastí a "vyhynutí" už se bát nemusela ;) Od toho už se dají odpíchnout další následky. A může se to domýšlet do nekonečna :) A o tom to je :) Nemá to být nic exaktního, jde jen o myšlenku, že naše činy, jakkoliv banální a zanedbatelné, mohou mít pro budoucnost silné důsledky...
Pardon, ale je to nehorázná blbost. Bardbury očividně vůbec nechápe, jak funguje evoluce.
Smrt jedince určitého druhu přece neznamená, že zmizí pokolení, které by jinak zplodil. Vždy se rodí víc jedinců, než kolik jich může přežít, a uprázdněné místo zaujme někdo jiný. Potomky zašlápnuté myši nahradí potomci jiné myši, kteří se tak dostanou ke zdrojům, jež by jinak spotřebovala první myš.
Smysl by to dávalo jen u konkrétního, a navíc geniálního jedince, který je nenahraditelný.
Navíc naprosto předvídatelná pointa.
Poviedku som čítal okolo roku 1992 v časopise Playboy. A dodnes si pamätám, ako na mňa jej posolstvo zapôsobilo. Tak silno, že aj po viac ako štvrť storočí, si ju stále viem prehrať v pamäti, takmer slovo od slova. Typický Bradbury.
Všechno je to pravda, cestování do minulosti, lov dinosaurů, paradox motýlích křídel, všechno! Jak jinak si chcete vysvětlit Miloše Zemana a Andreje Babiše?
Společnost vlastnící stroj času nabízí movitým zájemcům vzrušující lov dinosaurů. Lov je povolen jen za velice přísných podmínek: Je dovoleno pohybovat se výhradně po speciálně vybudovaných stezkách a lovit jen vybrané živočichy. Porušením pravidel by mohl nastat stav zvaný „paradox motýlích křídel“.
Kdysi dávno jsem do kina zabloudila na film Lovci dinosaurů, který byl víc než podprůměrný, ale jako oddechovka se na to dalo vcelku koukat. A teď o mnoho let později jsem narazila na Bradburyho a jeho povídku, ze které film neomylně vycházel. Děj povídky mě tedy ničím nepřekvapil, i když konec nastal asi tak v polovině filmu (film řešil, jak z toho ven). Přesto mi konec, ke kterému se dobelhal film, vůbec nechyběl, protože bradburovské konce jednou větou toho dokážou říct víc, než hodina filmu.
Toto je moje naprosto nejoblíbenější povídka ze souboru Kaleidoskop a její vyobrazení "butterfly effectu" je zde famózní...
Dnes obzvlášť aktuální téma. Nějaký člověk kdesi v Číně sní kus masa a do půl roku změní celý svět. Ray Bradbury to předpověděl už v roce 1952.