Černá hodinka
Povídka od:
Alois Jirásek
Z knihy:
Z různých dob II, Povídky a novelly II.
Po vsi je jasno, všude besedují. Výměník Šedivý líčí starodávnou svatbu, výměník Klikar vypravuje o sirotkovi Marjánce, hospodář Kopecký viděl u studny svou děvečku, jak pořád křičí Nedám! Povídal o tom ženě. Po dlouhých domluvách se děvečka vyznala, že měla sen o hrozném kohoutu-ďáblovi, který za ní pořád chodil a chtěl po ní duši. Bránila se mu dlouho, ale konečně prý unavena a mrzutá zavolala: Tak si ji tedy vem! A teď že se prý bojí o duši, a proto v noci vstává a chodí se modlit.
Helvita vypravuje o tom, jak přestoupil z katolické víry na evangelickou, pátá beseda je na hřbitově – žena, kterou trápí její druhý manžel, chodí v noci na hřbitov, aby se potěšila hovorem se svým zesnulým manželem…
V chalupě na konci vsi umřelo děcko. Neplakal otec ani babička, jen matka plakala. Bába jí chtěla proto domlouvat, ale muž pravil: Nech ji, ať se vypláče. Copak má člověk na světě než trochu toho smíchu a pláče!
Zdroj: aloisjirasek.cz
