Černobílé vločky
Povídka od:
Kateřina Inachis
Z knihy:
Adventní kalendář povídek: Kdysi v zimě
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Černobílé vločky bylo takové vlídné, poetické vyprávění. Během čtení jsem si říkala, že určitě hlavní hrdinka není jediný člověk, který se cítil přehlížený a odmítaný a má svůj vlastní svět, ve kterým může být sám sebou. A pak přišel překvapivý konec, který mi ukázal, že je to vlastně jinak. A mě to do sebe všechno harmonicky zapadlo. Téma se mi líbilo. Jsem zvědavá na autorčin román.
Příjemné cteni o samotrske hrdince s podivným koncem. Proč podivným? Nevěděla jsem jestli být smutná nebo jim to přát:). Povedené:)
Autorčinu tvorbu miluju, ačkoliv u jejích textů nikdy předem nevím, jestli mě bodnou na duši, nebo ji pohladí... případně zvládne obojí zároveň, jako v tomto případě.
Povídka, která ve mně zanechala takový ten pocit… pohledu do blba. Zaklapla jsem sborník a usrkávala z orosené sklenky veltlína. Příběh krásně plynul, podbarvený tóny klavíru a cinkáním úplatků. Cítíte z ní hrozný smutek a prostředí i pocity hlavní hrdinky se vám hluboko vrývájí pod kůži.
Na román budu určitě číhat a vysílat pozitivní vlny, aby múza byla na správném místě a ve správnou dobu…
Kvalitní jednohubka. Jen s tím, že ono zpracování potulných duší nebylo úplně promyšleno. To třeba ve filmu Šestý smysl to bylo zpracováno uvěřitelněji. Každopádně to nebyla špatná práce a četla se docela dobře.