Děti Černého pahorku
Povídka od:
Fabian Nicieza
Z knihy:
Neuvěřitelné příběhy
Scénář: Fabian Nicieza Kresba: Stefano Raffaele Barvy: Elena Sanjustová
1896 Teologický seminář, Tbilisi.
Všechno jsou to chlapečkové Baby Jagy. Moje páteř, moje žebra, moje krev. Sjeli se sem, aby se oddali JEMU. Ale někteří z nich by se stále raději drželi mě.....
Naše děti
nejsou s Bohem,
jsou v temnotě
a krmí se jimi
zatracené duše.
Nevím, co k této povídce říci. Má silný politický podtext a vlastně mě ani pointa moc neoslovila. Naštěstí to dost uklidňuje velmi povedená kresba. Stefano Raffaele to umí a barvy, které má na svědomí Elena Sanjustová jsou opět temnější a ladící k příběhu. Jako celek tomu však dávám jen tři hvězdy. Jo a už mě začíná trochu vadit, že ačkoliv je tohle třetí povídka ve sbírce Hellboy, ještě se tu tento červený chlapík neobjevil.
Malá ochutnávka:
Kdysi leželo nedaleko odtud v lesích městečko. Vzniklo jako odkaz silné víry... a kvůli její ztrátě zaniklo. Psal se rok 1788, to městečko se jmenovalo Stanivolk. Celé týdny ho skrápěl smutek. Nejprve to byla jen občasná kapka – dítě sem, dítě tam – ale pak se zvedla úplná průtrž. Každý den zmizelo další dítě......
Citát: Paradigma naší mytologie je hluboko zakořeněno v každém z nás.