Divoké zásnuby
Povídka od:
Miroslav Žamboch
Z knihy:
Čas psanců (11 povídek), Živí a mrtví, Čas psanců (12 povídek)
Žamboch jak ho neznáte! To není upoutávka na sadu lechtivých fotografií, ale suché konstatování, že tento spisovatel umí skvěle napsat i odlišný styl příběhů, než jaký známe z naprosté většiny jeho knih a povídek. Opět je to fantasy, ale tentokrát líznutá červenou knihovnou. Určitě se není co děsit; je to příjemné a pohodové čtení, které však tentokrát postrádá zubožené hrdiny a mrtvoly kolem cest (i když, třeba by se zde také nějaká našla…).
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Příjemná povídka na cestu metrem. Pravda, mohla být delší, ale i tak se mi líbila.
Protože jsem už několikrát narazila na tohoto autora, od kterého jsem dosud nic nečetla, a protože mě zaujal, rozhodla jsem se to napravit :-) ... pro začátek, jako ochutnávku, jsem zvolila některé krátké povídky ... a rozhodně jsem udělala dobře ... líbí se mi autorův styl a rozhodně to není moje poslední zastavení ... naopak, vím, že se ještě potkáme :-).
„Takové hrdinství
nemůže zůstat bez odměny.
Padesát zlatých bude alespoň
malou splátkou dluhu,
který nebudeme moci nikdy vyrovnat . . . “
Mám rád, když je hlavní postavou žena a ke všemu bojovnice. Zde je to Erika. A má svědomitý a zvláštní úkol – poslání. Povídka nezačíná povětrnostníma podmínkama. Nutno dodat, že konec vám rozesmutní a pak to vlastně dopadne k obrazu svému. Osobně bych toho idiota na místě zabil. Koho? Inu, to si zjistěte sami.
Citát: Dám ho zbičovat.