Do morku kostí (Čas žít, čas zabíjet)
Povídka od:
Miroslav Žamboch
Z knihy:
Čas žít, čas zabíjet
Bakly se ve městě Damarkand nechá najmout jedním ze 2 vládců místního podsvětí a obchodu s opiem. Jeho úkolem je vypátrat, odkud se bere nebezpečné magicky upravené opium, které z lidí udělá trosku a do půl roku je zabíjí. Tato droga se totiž objevila ve státech, které vlastní vévoda Dask a kde kvůli droze klesá produktivita práce, tržby i daně.
--
Miroslav Žamboch napsal dvě různé povídky s názvem: Do morku kostí. Jedna vyšla v knize Megapolis a druhá v knize Čas žít, čas zabíjet.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentářDelší novela (cca 160 stran). Opět se vyskytuje motiv pomsty (ne u Baklyho), souboje v hospodě, bitky znepřátelených gangů atd. Bakly tentokrát padne až na dno a musí bojovat i se závislostí. Velkou roli dostává i pan Lasička.
Nechápal jsem, proč neutečou,
ale byl jsem rád, že tomu tak je.
Zabíjel jsem je,
znovu a znovu, ještě a ještě.
Život je skvělý.
Další velmi povedený příběh. Je plný drog a smrti. Ale na druhé straně je to Bakly a je jasné, že o zábavu nebude nouze. Už jeho úvodní scéna, kdy dostal ke snídani o jedno vajíčko méně, je boží. Tady jsem se musel zasmát. „Chci své vajíčko“
Malá ochutnávka:
Nejsem příliš chytrý člověk a dobře to o sobě vím. Ale že nesmím toho řezníka porazit moc snadno, pokud chci vydělat pár chechtáků na pivo a na přespání, to mi bylo jasné. Takové věci jsou mi vždycky jasné. Klouby pěsti už jsem měl sotva palec od kaluže piva.
Mizerného piva, mimochodem.
Kvalita tohoto příběhu je opět podpořena spoustou povedených výroků a hlášek. V profilu mém nebo v profilu mistra Žambocha si citáty můžete přečíst. Z této dobré povídky jsem jich vybral deset.
Citát: Někdy mi přijde, že kam se podívám, leží samé mrtvoly.