Emigrant
Povídka od:
Alois Jirásek
Z knihy:
Divadelní hry I
Obyvatelé Police nad Metují jsou ohroženi - Braniboři jsou před městem. Nejen klášter se chystá k odchodu. Utíkají i někteří starousedlíci, většina skrývá vše, co má.
U Pešků je také napilno. Žijí zde jen matka s dcerou Lenorkou. Otec musel utéct před 14 léty, neboť se nechtěl zřeknout své víry. Jeho žena mu nemůže odpustit, že raději zradil rodinu než víru. Sama je nyní věrná katolička, dokonce je v místní církvi aktivně činná.
Přichází starý Kudrna a přináší Lenorce starou knihu. Našel ji v tom shonu na půdě. Je to kniha Lenorčina otce, evangelická kniha. Lenorka vzpomíná na krásné chvíle s otcem a nechápe, proč o něm matka pořád zle mluví. Ostatně, když se o knize její matka dozví, nemá pro jejího otce a svého muže žádného dobrého slova.
Mezitím atmosféra houstne, Braniboři jsou už opravdu nablízku. Tu se náhle objeví Lenorčin otec, Pešek. Táhne v čele skupiny Braniborů, evangelíků, aby pomstil předchozí útlaky a pomohl místním evangelíkům. Lenorka jej vítá s opatrností, ovšem bez výčitek, na rozdíl od své matky, která o Peškovi nechce nic slyšet.
Pešková je velice nespokojená. Pešek bouří místní obyvatele proti místní vrchnosti i katolické církvi, její postavení ve zdejší církvi je vážně ohroženo. Vojáci už obsazují město.
Pešek se snaží své dceři vysvětlit, proč musel tehdy odejít. A proč se se svou ženou nepohodl. Zároveň ji sděluje, co chystá se svými spolubratry – vtrhnout do kláštera a pomstít se za staré bezpráví. Pešková je zděšena. Vychází najevo, že Pešek musel prchnout, protože Pešková svého muže udala.
Pešek jedná s Březinou, otcem nastávajícího chotě své dcery Lenorky. Ten je těžce zkoušen – je na mizině, musí dát všechno, co má, příchozím vojákům. Jeden z velitelů Braniborů navíc – když přijde pro Peška k němu domů – hrubě urazí Peškovou, protože doma uchovává katolické propriety – Mariánskou sošku. Pešek se jí ani nezastane. „Vidíš, jak to bolí. A když nám naše knihy brali a pálili“, říká své ženě.
Pešek se dostane se svými lidmi do kláštera a jedná s páterem Bonaventurou. Ten Peškovi vyčítá, že se kvůli vlastní víře dal k braniborskému králi, jehož vojska plení českou zemi, dokonce mu cituje Komenského. Pešek je však stále neoblomný.
Mezitím Prusové odvádějí místní lidi na vojnu, i Kudrnova vnuka Václava. Ohrožen je i budoucí choť Peškovy dcery Lenorky, Jiří.
Pešek – přemožen násilím, které se činí vůči jeho bývalým sousedům, slíbí Kudrnovi, že se za něj přimluví, aby jej Prusové pustili. Bohužel se mu to však nepodaří. Brandeburci jsou neoblomní. Kudrna uvidí, jak Václava vedou po městě, a rozlíceně začne na Branibory nadávat a napadat je. Ti jej bodnou a on po krátké době umře.
Pešková se stěhuje z domu pryč. Nemůže být s Peškem pod jednou střechou. Chystá se i Lenorka. Ta otci začne vyčítat, jak se zachoval a co způsobil.
Lenorčin nastávající Jiří mezitím prchá do hor, aby se ukryl. Na útěku jej však zahlédnou vojáci a začnou jej pronásledovat. Jiří vběhne do Peškova domu. Pešek Jiřího ukryje. Do domu přijdou vojáci, Peškovi spolubratři. Pešek Jiřího zapře, vojáci odejdou.
Pešek slibuje, že se postará jak o Jiřího, tak o Václava. To také udělá. Chápe, že ani on nemůže zůstat. Musel by buď zradit své bratry-vojáky, se kterými se vrátil do Čech, a tím i svoji evangelickou víru, anebo být nápomocen v násilí na svých bývalých sousedech. Odchází proto navždy pryč.
Zdroj: aloisjirasek.cz
