Farář péquignot
Povídka od:
Alexandre Dumas, st.
Z knihy:
Živá mrtvola a jíné povídky
Farář Péquignot byl velmi oblíbeným. Byl veselý, hostil u sebe vesničany, kolemjdoucí v zimě pozval ohřát se a posilnit.
Jednoho dne bohužel farář zemřel. Vesničané zůstali u zesnulého na čestné stráži než se farář příštího dne pohřbí.
Frizé (už hodně podnapilý mladík) se svými veselícími se kumpány vyzvedli zesnulého z rakve a posadili ho mezi sebe a připíjeli a vzpomínali na faráře, jaký to byl dobrý člověk.
Z nenadání se zesnulý pohnul a veselí okamžitě ustalo. Celý sinalí Frizé s kumpány faráře zase uložili do rakve a už nikdo nepromluvil a v důstojnosti hlídali rakev celou noc.
Farář byl pohřben a mnoho lidí se sešlo na jeho pohřbu.
Asi tak po roce šli mladíci s Frizé z hospody okolo fary a vzpomněli na tuto událost. " Frizé! O co, že nezůstaneš celou noc na faře?", ale Frizé se nedal zahanbit a urážet posměšky, ale vymlouval se, že je fara zavřená a že se tam stejně nedostanou, jeho kumpáni se nedali a přelezli plot. A tak Frizé musel také, pokud se nechtěl nechat zahanbit. Sám pak se zapálenou lucernou šel spát na faru a jeho kumpáni zůstali na dvoře, že radši počkají venku.
Jak frizé s třesoucíma se rukama a v tichu a tmě stoupal po schodech na faru, uviděl pode dveřmi pracovny červené světlo, bál se, ale otevřel dveře.
Za stolem seděl jako v mlze zesnulý pan farář Péquignot a pokynul Frizému aby si přisedl. Třesoucí se Frizé si poslušně sedl, začal se omlouvat panu faráři a žádal ho o odpuštění. Farář mu odpustil a doporučil mu, že se má změnit, chovat se lépe, dávat bližním, chudým, potřebným a ne schraňovat a jen se bavit.
Ráno vše vyprávěl svým kumpánům a od toho dne se Frizé změnil, našel si ženu, a zařídil se tak jak mu pan farář radil.
