Gaulské údolí: Tíha koruny
Povídka od:
Darick Robertson
Z knihy:
Conan: Stíny v měsíčním svitu
Scénář & Kresba: Darick Robertson
Conan se nechal naverbovat šíleným krále Zauranem, aby po jeho boku bránil klid v Gaulské údolí.
Kdo
mě bude
pronásledovat,
zemře
mým mečem.
Tíha koruna je o tom, jak Conan toužil po tom, stát se králem a mít svou zem. Jenže ta tíha právě spočívá v tom, že je omezován v pohybu, má své povinnosti a...no prostě není mu to zrovna k duhu. Stalo se mu to odpornou povinností. Je to opět plnu krve a soubojů. Conan z nich však nemá moc radost. Inu jedno takové období, kdy Conan pochybuje. Tohle je hodně smutný příběh.
Malá ochutnávka:
Po celý zbytek života s sebou pak Conan nosil vzpomínku na onen podivný pach smrti, tolik odlišný od sladké vůně čerstvé krve prolité na bojišti. Ve snách ho až do nejdelší smrti mučilo sténání dětí a naříkání jejich matek.
Ovšem při tom všem smutku jsem si opět neskonale užíval kresbu Daricka Robertsona. Tentokráte použil nejen černý podklad, ale také šedivý a bílý. Avšak zanechal tu tmavou temnotu v pozadí již tak dost smutného dobrodružství. I tato povídka se mi líbila na plný počet.
Citát: Všechny jste nás odsoudil ke zmaru.