Hlavička od Greuze

Povídka od: Freeman Wills Crofts
Z knihy: Jedenadvacet detektivů, Muži s dýmkou

Zkušeného obchodního agenta pana Lumleyho poctí návštěvou bohatý Američan pan Snaith (v některých verzích Smith) a žádá po něm zprostředkování výměny pravého obrazu od Greuze, který vlastní jeden jeho známý, za velice věrnou kopii. Smith by obraz rád získal, neboť již vlastní druhé dílo z páru, jiný Greuzův portrét dětské hlavy. Panu Lumleymu cosi říká, že je někde skrytý háček, přesto však na obchod kývne.

Anotace v knize:
Nezařadit F. W. Croftse (1879–1957) do výběru detektivních příběhů je zřejmě nemožné; ale stejné nemožné se zdá nalézt u něho povídku, která by byla krátká a charakteristická. Přiznejme tedy hned, že náš příběh není zvlášť charakteristický pro svého autora a že byl zařazen spíše jako projev úcty k tomuto zasloužilému veteránu detektivního žánru. Pan Lumley je ještě méně než příležitostný detektiv, a případ s Greuzovou hlavičkou byl nepochybně jediné dobrodružství, které kdy rozvířilo jeho nebarvitý život. Vlastním detektivem F. W. Croftse je ovšem inspektor French ze Scolland Yardu, solidní, důmyslný a neúnavný; jeho specialitou je rozmetávat nezvratná alibi (která by podle úsudku odborníků prošla kladce každým trestním soudem), což mu umožňuje hlavně jeho virtuózní ovládání vlakových a lodních jízdních řádů a dopravní techniky vůbec, o ovšem také jeho nesmírná trpělivost a přičinlivost, se kterou sbírá, prosévá a řadí drobná zrnéčka pravdy. S inspektorem Frenchem si čtenář vždy přijde na své, neboť je to snad jediný detektiv, který před ním nemá žádných tajností a vede ho trpělivě a laskavě krok za krokem jak svými myšlenkami, tak i na svých cestách, kterých je u Croftse vždycky mnoho. Mimoto u autora nenajdeme ani špetku literárního nebo jiného snobismu; jeho styl je prostinký, jako by autor chtěl každému ukázat, že nemá žádné literární ambice; líčení je dokonale realistické a vane z něho příjemná starosvětská pohoda.

F. W. Crofts, povoláním civilní inženýr, využil k sepsání své první detektivky období nemoci, když mu bylo čtyřicet let („Sud“, 1919); od té doby jich vydal při svém povolání dlouhou řadu. Datum vydání „Hlavičky od Greuze“ se nepodařilo editorům zjistit.

Originální název: