Holoubek
Báseň od:
Karel Jaromír Erben
Z knihy:
Kytice z pověstí národních, Máj / Kytice, Kytice / Buket / Kytica
Báseň o reinkarnaci, jedné smrti a jedné svatbě.
Vdova se za měsíc po mužově smrti znovu radostně vdává. Avšak po 3 letech přilétá na hrob bývalého manžela bílý holoubek, který svým vrkáním připomíná, že muže otrávila. Nakonec končí ženin život v řece.
Holoubek
Rok vydání originálu: 1860
Báseň vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Poetické vyjádření nevěry, vraždy a následných výčitek svědomí.
Historicky stav stále se opakující co je člověk člověkem.
"Holoubek.
"Komu´s namíchala, neobživne více."
Namíchati někomu, tj. jedu, říká se vůbec místo otráviti někoho.
"Na doubku sedává běloučký holoubek."
V národních písních a pověstech slovanských zjevuje se duše člověka, kterýž umra žádné viny na sobě neměl aneb i z viny své se byl očistil, nejraději v podobě bílé holubice; a v té míře,
jakož kdo vinen, holubičí postava duše přijímá barvu tmavší, neb i jinou postavu ptačí na se béře, až konečně pak duše zločincova v krkavce se proměňuje.
Viz. i píseň Zazděná."
(Příloha III. (oddíl Písně): Zazděná - píseň ve sbírce balad, Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
Žena otrávila svojho manžela, onedlho sa opäť vydala, no výčitky svedomia ju prinútili spáchať sebevraždu.