Hrůza v Dunwichi
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
V horách šílenství, Hrůza v Dunwichi a jiné horrory, Volání Cthulhu 2, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Město Dunwich, podivný majitel usedlosti a mizející občané. Dá se mezi tím vším nalézt souvislost?
The Dunwich Horror
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (10)
Přidat komentář
Strašně rozvleklé a tolik podnětů, že to ve výsledku nevyznělo nijak hrůzně.Úplně by stačil příběh mladého Weatlyho a nemíchat tam už nic dalšího. Na HPL to bylo dost slabé provedení, i když mu to jistě dalo víc práce bež jiné povídky.
(SPOILER) Čekal jsem, že ta samotná hrůza, ke které je atmosféra budovaná, bude opravdu mnohem děsivější, než ve finále byla. Zaskočil mě na Lovecrafta i příliš detailní popis stvoření. Zvlášť nezvyklé je to, že se podařilo ohavnost, do určité chvíle neviditelnou, zapudit jenom nějakým opakovaným zaklínadlem. Přitom povídka stojí na pevných základech, děj je pěkně budován, ale asi tomu chybí víc toho mýtického tajemna a strach z neznámého, co člověka převyšuje. Což se tady mohlo povést, nebýt i lehkého natahování děje a toho děsu, který se drží překvapivě při zemi. Přišlo mi, že je to taková mnohem slabší odnož povídky Barva z kosmu, ve které jsou tyto elementy zpravovány bravurně.
Zlověstní lelkové a jejich „zpěv“ jež předznamenává smrt člověka, se v hejnech vznáší nad krajinou, kde se nechcete zastavit, nevíte sice proč, ale ta překrásná krajina, jež vás obklopuje, vás vůbec neláká, radši rychle spěcháte pryč – předzvěst nebezpečí se prostě vznáší spolu s lelky nad krajinou!
Tak tohle mě opravdu bavilo – promyšleně gradující příběh o zdegenerovaných venkovanech, tajemném kultu a střetu s monstrem, jež s sebou nese porušení lidských i přírodních zákonů, a to přeci nemůže zůstat jen tak – následky (jež s sebou nesou hluboká traumata) jsou nevyhnutelné ...
- vřeštění lelků vás o tom okamžitě přesvědčí!
Tento vynikající horor H.P.L. jsem četla několikrát a vždy mě zas a znovu pohltí neskutečný pocit obrovského napětí a strachu z autentičnosti vyprávění, které na člověka působí spíše jako vyprávění opravdového příběhu, který se skutečně stal, než jako hororová fikce, což je způsobeno Lovecraftovo neuvěřitelným nadáním pro popis detailů jeho hrůzu nahánějícího světa, který stvořil.
Jedná se o jednu z nejoblíbenějších povídek pana Lovecrafta. Tedy prý. Zdejší komentáře tomu příliš nenasvědčují, ale údajně je to tak. A já se nedivím. Lidem je asi obecněji příjemnější vítězství známého nad neznámým. Já osobně ji však tak rád zase nemám.
Tato povídka se stejně jako některé další ze sbírky maličko odlišuje od běžného Lovecraftova stylu. Lidstvo nachází způsob jak bojovat proti cizí mocnosti. A lidstvo vítězí. To je přesně věc, která mi na této povídce vadí. Mám raději to obrovské tajemno, které kolem sebe spřádá veliký Azathoth a které zprostředkovává posel bohů Nyarlathotep. To tajemné zlo, které je nepřemožitelné, nekonečné, všeobjímající.
Ovšem na druhou stranu se povídka čte skvěle, odhaluje nám část Nekronomikonu a obecně působí na běžného čtenáře poněkud otevřeněji, nežli některé jiné autorovy povídky. Rozhodně není špatná a rád si ji sem tam přečtu.
Hrůza v Dunwichi je mezi ostatními Lovecraftovými díly pozoruhodná v tom, že jako jedna z mála obsahuje prvek vzdoru lidstva proti kosmickým hrůzám. Možná právě proto povídka nedosahuje na vrchol autorovy tvorby. 60%
"Prastaří byli. Prastaří jsou. A Prastaří budou." Šok, táto poviedka obsahuje niečo ako dialógy! To je vec u HPL skutočne nevídaná. Inak taká lovecraftovská klasika - dobré a atmosférické, ale strašne dlhé a s "nijakými" postavami. Malo to geniálne momenty hodné 5*, ale potom to na dlho skĺzlo do stereotypu. Udeľujem 3* s veľmi opatrným nábehom na štvrtú, ale tú nedám, proste ma poviedka nudila. V r. 1970 bola voľne sfilmovaná pod názvom The Dunwich Horror.
Neforemná, rozčvachtaná a smradlavá hrouda čehosi se koulí po okolí, pojídá dobytek a někdy i něco jiného ... aneb další příšera ze světa Cthulhu, která vznikla nekalými praktikami vidláckých, zdegenerovaných sedláků a šílených čarodějů ... No sorry, ale tahle šablona mě prostě neděsí - 30 %
(SPOILER) Jedna z tých dlhších a komplexnejších Lovecraftových poviedok, ktorá ale mňa osobne nikdy nedokázala nadchnúť. Zdegenerovaný uctievači Yog Sothotha majú syna ktorý strašne rýchlo fyzicky aj intelektuálne rastie, akurát mu v puberte miesto chlpov začnú rašiť chápadlá. Ale nakoniec zgegne ako podvraťák v knižnici. Druhá polovica príbehu mi potom prišla skoro ako paródia, keď hrdinský profesori naháňajú neviditeľnú obludu ( brata onoho spomínaného decka ktorý sa ešte viac podal na otca ) ktorá chodí krajom a dupe po maštaliach. To finále videné skrz ďalekohľad ktorým dedinčania pozorujú hrdinov ako malé poskakujúce postavičky na kopci zaklínajúce obludu mi prišlo dosť smiešne, čo nie je v očakávaní horou úplne ideálne. Takže by som to videl ako niečo medzi a prdnem tri hviezdičky.