Johan a víla
Povídka od:
Jaroslav Havlíček
Z knihy:
Hodinky pana Balabána, Vzdoropohádky
Strýček Jan dělal mládka ve mlýně a byl spokojený. Jenže se měl oženit s tetičkou Aloisií, proti vůli obou - Aloisie měla ráda zádumčivého truhláře se skleněným okem, Jan chtěl zůstat ve mlýně, ale kvůli ženění musel ze mlýna na poštu. Jan zesmutněl a nevedlo se mu dobře, pročež mu začali říkat Johan. Občas se chodil nadýchat svobody ke mlýnu, kde jednou uviděl maličkou droboučkou vílu.
(Povídka napsaná v roce 1942).
Rok vydání originálu: 1954
Strýček Jan dělal mládka ve mlýně a byl spokojený. Jenže se měl oženit s tetičkou Aloisií, proti vůli obou - Aloisie měla ráda zádumčivého truhláře se skleněným okem, Jan chtěl zůstat ve mlýně, ale kvůli ženění musel ze mlýna na poštu. Jan zesmutněl a nevedlo se mu dobře, pročež mu začali říkat Johan. Občas se chodil nadýchat svobody ke mlýnu, kde jednou uviděl maličkou droboučkou vílu.
Smutná, melancholická „pohádka“ o strýčku Johanovi, který mnoho štěstí v životě neužil - snad kromě těch pár prchavých okamžiků s vílou.
Povídka napsaná v roce 1942 a zjevně odráží autorovu frustraci z válečného vývoje...
---
„Nezdá se vám, děti, že to byla pohádka drobátko smutná? A já jsem se chystal, že vám budu vyprávět něco hodně veselého. Ale tak to dopadne vždycky, když si člověk zrovna nechce nic vymýšlet, když nechce nikomu nic nalhávat, když povídá o tom, jaké to v životě je, a ne, jak by to mělo nebo mohlo být.“