Joska, Forko a Paulína

25.08.2019

!!! SPOILERY !!!
"co nedokázaly věky, způsobila nová, nedůstojná vlastnice za několik neděl. Starý, odkopnutý panský služebník se zachvěl. On, který kdysi železně vládl těmto měšťákům, zavyl hanbou a křičel svými barvami do celého kraje, kvílel a zalykal se bolestí, hrůzou, hněvem a studem." Olbracht tak umí se slovem..pospis zmrzačeného zámku uvádí do dějě povídky...a před zeleno-růžovým stavením se objevuje Joska...zde počat, zde zrozen, zde se vracející, nemajíc lepšího domova...
zprvu působící jako sympatický povaleč, mé sympatie ale rychle ztratil po setkání s Pavlínkou..asi byl příliš jednoduchý a jeho reakce příliš primitivní na to, aby se rozvinul "vztah" dvou vyděděnců společnosti, něco jako "Bonnie a Clyde", jak jsem očekávala...místo toho nechápe Pavlínčin smích, její lehkovážnou veselost, která zjitří jeho bazální city a poté, co spolu nejdříve zažijí 2 uspokojivé soulože/milování, (jako správné děti přírody na seně i strništi) bezostyšně uražen plivne na spící dívku a mizí vstříc tmě...co bylo dál s Pavlínkou, se nedovíme..třeba ji čekal osud podobný osudu Joskovy matky (jelikož sama svými opakovanými útěky a touláním naznačila, že nemá stání a usedlý život na statku není nic pro ni.-..jednoduchá, nespoutaná...a nyní zas sama vstříc svým snům.
Joska se zas potkává s Firky Forkou (parádní jméno rázovité postavičky, tuláka, jednou nohou neustále v kriminále), společně rozjedou "kšeftík" s kradením holubů a po zběsilém úprku před četníky pak Joska spočívá v samotě a notuje si řekou Jizerou..."Nikoli, nebyla to voda, již možno nabrat do nádob a do konví, umýt se jí a napojit koně, ne voda, nýbrž řeka, živoucí tvor s živým tělem, řeka Jizera s živoucí duší. Zpívala písničku. Podivnou barbarskou, tuláckou písničku s podivným rytmem a divokým spádem, s nemožnými verši a nejnemožnějšími rýmy, nad níž by se rozhořčili básníci...Joska poslouchal. Rozuměl té divoké písničce, a třeba neznal slov, zpíval ji spolu...."