Kam odcházíš, když zhasnou světla?
Povídka od:
Mark Chadbourn
Z knihy:
Polaris: 2006
Přeložil Petr Caha.
Originální název:
Povídka, která se snaží hrát na city. A ono to funguje. :)
Komu by z téhle povídky nebylo trochu smutno? Jasně, asi vám brzo dojde, jak to celé vlastně zhruba je. A kdyby povídka skončila před posledním odstavcem, řekla bych si: Fajn, tohle jsem čekala.
Ale ten poslední odstavec tomu teprve dodal pořádnou dávku emocí (alespoň podle mě).
Je to jen povídka, na spoustu věcí nebyl prostor. Mohlo to někde mezi nimi víc jiskřit, aby jim člověk nějak víc fandil a víc je litoval. Mohli být sympatičtější. Mohli jsme se o nich dozvědět víc.
Ale stejně.
Když ji uviděl poprvé, ona ho uviděla naposledy. Když ji uviděl naposledy, ona ho uviděla poprvé.
Asi to není úplně originální (dejte dohromady problém s časem a lásku a úspěch je zaručen - je to obdoba "lásky a smrtelné nemoci", obojí představuje nevyhnutelné odloučení... a i smrt je vlastně problém s časem... je to hra na city, kterou většinou odsuzuju, ale tady autor tolik netlačil na pilu, nesnažil se vyvolat slzy, říkal jen tolik, kolik považoval za nutné. Říkal jen fakta.
A mně se to prostě líbilo.