Kdesi uprostřed stínů
Povídka od:
Juan Díaz Canales
Z knihy:
Blacksad
Příběh nazvaný Kdesi uprostřed stínů začíná smrtí bývalé Blacksadovy klientky a milenky. Černý panter se i přes upozornění svého šéfa vydá po stopách a na vlastní pěst začne vyšetřovat chladnokrevnou vraždu. V cestě za spravedlností mu mimo jiné stojí nájemný zabiják nebo poskokové hlavy samotného zločinu.
Quelque part entre les ombres (Somewhere Within the Shadows)
Rok vydání originálu: 2000
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (2)
Přidat komentář
Byl to ten dokonalej mood, kterej hledáte v žánru. Detektiv, kterej pátrá po vrahovi své bývalé milenky špinavými ulicemi, ostatní mu hází klacky pod nohy, aby v pozadí svého vlajícího baloňáku schytával ránu za ranou, protože chce pomstít smrt milované ženy, a během toho si o sobě a svém životě uvědomil spoustu věcí a smířil se s nimi. Horních deset tisíc, nespravedlnost života i vyšetřování. Samotný Blacksad mi přišel super. Takový trochu trumbera, který má víc štěstí než rozumu nebo pevných pěstí. Proto na něj někdo neustále míří (jeho výraz ze stránky 34 je k nezapomenutí). Ale nakonec se ukáže, že má rozum na pravém místě. A já se na další příběh těšila o to víc.
("Rád bych věřil, že svět může být spravedlivý a že i mocní musí za svoje chyby platit. Jsem v podstatě naivní idealista.")
Jediné, co mi vadilo, bylo vybarvení textu vypravěče, tedy hlavní postavy. Není to pokaždé ve stejné barvě, ale aby se hodilo barevně k tomu konkrétnímu oknu. Jenže často se to proto blbě četlo. Třeba přes tu rudou se mi rozcházely oči a tmavě modrá a středně tmavém podkladu byl fakt pocuc. Ale to bylo jediné! Kresba byla jinak nádherná. Čtení jsem si vážně užívala, přestože příběh je vlastně takový nijak překvapivý. Ať už každého v povídce, tak samotného Blacksada.
„ . . . nejsem na sebe
vůbec pyšný.
Nemám klidné svědomí.
A to je pramálo
příjemný pocit.“
Drsná noirovka se spoustou temných zákoutí, napětí a překvapení. Je tu i příslovečná ICH forma, kdy si příběh soukromé očko Blacksad sám převypráví. Dokonce mě některé slovní přirovnání rozesmály. Například „připálit si tlapky“ nebo „nasadit náhubek.“ Ovšem, nedalo si nevšimnout několika nelogických událostí a oslích můstků. Tvůrci mají prostě svůj cíl a chtěli tam hlavní postavu dovést, stůj co stůj.
Malá ochutnávka:
Když vejdu do své kanceláře, někdy mám pocit, jako bych vstoupil mezi ruiny prastaré civilizace. Ne jen kvůli nepořádku, který tu panuje, mnohem spíš proto, že mi připomíná pozůstatky civilizovaného tvora, kterým jsem bývával. To všechno je ale minulost . . .