Kohout ve dvoře a kohout na střeše / Kohút na dvore a kohút na streche
Pohádka od:
Hans Christian Andersen
Z knihy:
Nové báchorky, Malá morská panna (29 rozprávok)
Byli jednou dva kohouti, jeden na smetišti a druhý na střeše, oba nadutí. Který však byl nadutější?
Rok vydání originálu: 1879
Pohádka o živém kohoutu, chlubivém nadutci, a kohoutu kovovém, omrzelém světákovi. Má velmi zvláštní poselství, na dětského čtenáře možná příliš složité, snad tedy určené spíše dospělým (?). U tohoto příběhu jsem každopádně ocenila výslovně formulované epimythion (ponaučení), které bych bez autorovy pomoci nevyhmátla.
A moc se mi líbí charakteristika kohouta na střeše i ostatních ptáků:
„Ač mlád, nově ulit, byl příliš usedlý a rozumu plný. Již od svého narození choval se vážně a rozumně, nepodobaje se nijak těkajícímu ptactvu v oblacích: vlašťovkám, skřivanům atd. Pohrdal těmi „cvrčky“, těmi nepatrnými a prostými. Holubi jsou sice velcí, čistí a lesklí jako perleť, vypadají částečně jako kohout větrník, ale jsou tlustí a hloupí, všecky jejich myšlénky čelí jen k tomu, aby si nacpali žaludek [...]. Tažní ptáci neopomíjeli zavítati k němu návštěvou, vypravovati mu o cizích zemích, o vzdušných karavanách, i všelijaké hrozné události a dravém ptactvu. Poprvé bylo to ovšem nové a tedy zábavné, ale později spozoroval kohout větrník, že opakujou staré věci (...).“