Konec světa / Kraj sveta
Povídka od:
Andrzej Sapkowski
Z knihy:
Tandaradei!, Poslední přání
Marigold a Geralt se při vandrování dostanou daleko na východ na „konec světa“ – Dol Blathanna (údolí květů). Geralt si má popovídat s „čertem“, ale vše není tak jednoduché, jak se zdá.
Kraniec świata
Rok vydání originálu: 1993
Komentáře (10)
Přidat komentář
První rozverná část a "čertem" a druhá vážná a filosofická s Elfy a dohromady to nemá chybu.
První příběh, při kterém Geralta doprovází pěvec Marigold.
Oproti ostatním povídkám ze svazku "Poslední přání" je tato povídka o něco méně drsná a má podstatně odlehčenější rozjezd. Příběh se značně zdramatizuje ve chvíli, kdy Geralt s Marigoldem padnou do elfího zajetí. Za vrchol považuji rozhovor Geralta s elfím vladykou, v němž zazní spousta mouder a hlubokých myšlenek, jež mají značný přesah i ve vztahu k problémům, jimž čelíme v našem skutečném světě. V podstatě jde o to, jak se vyrovnat se skutečností, že se svět mění a že už není, co býval, a proč je důležité se těmto změnám rozumně přizpůsobit a reagovat na ně, a naopak se nesnažit jim vzdorovat jen "z principu".
Tento komentář obsahuje celkem veliké prozrazení děje, takže prosím pozor.
A tady je ta největší moralita z knihy! Jedná se o mou asi nejoblíbenější povídku z první sbírky. Víte, tato melancholická povídka v sobě ukrývá mnoho věcí. Začíná pěkně, téměř komediálně. Střetnutí s natvrdlýmy sedláky, souboje s čertem v konopí, který dělá uk-uk, hází kuličky a vyhrožuje, cituji: „jebáním“. Tento čertík, zdánlivě hlavní zápletka povídky však má tajemství, které když se dozvíte, nemůžete se na to ujančeného čertíka s nevymáchanou hubou dívat stejně. Ukazuje se, že je to v jádru velice šlechetný a dobrý tvor, který je ochoten se za ostatní obětovat.
Hlavním tématem knihy se nakonec ukazuje býti rasismus, nenávist, pýcha a smutek. V této povídce se naplno rozjíždí téma, které je obsažené v celé sáze. Elfové. Hrdý, pokořený a poražený národ, který je na vymření, ale přes svou pýchu si to odmítá přiznat. Ke konci knihy probíhá velice zajímavý rozhovor mezi Geraltem a jistým Filavandrelem, ve kterém zaklínač jednoznačně vítězí nad prastarým elfím „mudrcem“. Spor se vyostřuje a zaklínače zachraňuje deus ex machina – tedy spíše ex natura. A Geralt, i Marigold – zde se poprvé objevuje – jsou zachráněni. Kdo však zachrání elfy? Jediné co jim zbývá je vyjet a zemřít s hrdostí. Ale je to opravdu jediné, co jim zbývá? Není. Ale pýcha je neuvěřitelně mocná věc.
Tam na konci světa, kde ještě žijí elfové, můžete s trochou štěstí natrefit na mnohem víc, než jste kdy tušili. Tedy pokud se dřív nenapijete vody z místní studny. Ta by totiž nemusela být tak docela zdravotně nezávadná. Vtipná povídka, kde kromě Hrátek s čertem Sapkowski seznámí čtenáře s nezáviděníhodnou situací, ve které se v jeho světě nacházejí elfové.
Tohle je zatím nejlepší povídka z první knížky. Vtipná, svižná a poprvé se zde objevují elfové. Ten čert mi přijde jako prima kluk, určitě by s ním byla sranda při sraní do studny.
Uk! Uk! Meeeee!
Moje asi nejoblíbenější povídka. Nejen kvůli tomu že je vtipná nejen díky pošukovi Marigoldovi, ale také že je příběh spjat se středoevropskou kulturou - v příběhu je "hlavním problémem" čert.
Pro mě nejlepší povídka z celé knihy, jsou v ní hodně zajímavé postavy a myšlenky.
V této povídce je Geralt opět trochu upozaděn a hlavní slovo má Marigold, který ze sebe chrlí hlášku za hláškou. K tomu vtipný čert a jako protipól fundamentální elfská banda, která se s nikým a ničím moc nepáře. Jedna z mála povídek, která má v sobě politický, sociální a filozofický nádech.