Krysy ve zdech / Potkany
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Hlas krve, Volání Cthulhu, Vyděděnec a jiné povídky, Prichádza z temnôt, Měsíční močál, Stín nad Innsmouthem (7 povídek), H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů, Barva z kosmu
Jako v mnoha jiných i v této povídce autor použil metodu vyprávění, kterou sám dovedl k dokonalosti a která byla od té doby použita tolikrát, že dnes působí téměř jako klišé. Hrdina je konfrontován se sérií záhadných, zpočátku zdánlivě neškodných jevů a indicií, které jsou popisovány co nejstřízlivěji, ale vedou ke zcela zřetelnému špatnému konci protagonisty, jenž v samém závěru s hrůzou zjistí to, co čtenář tuší již dlouho. Oproti jiným Lovecraftovým pracím je tato vypravěčsky úspornější, dynamičtější, méně zatížená dlouhými popisy. Představuje mrazivý, doslovný i metaforický sestup z roviny všední skutečnosti do hlubin hrůzy.
The Rats in the Walls
Rok vydání originálu: 1924
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (21)
Přidat komentář
Hororová povídka s prvky anglické gotiky - témata návratu na rodné sídlo, dědictví, pověry a skryté zlo.
Ano, Lovecraft je kult. Ale vytvořili ho především ti, kteří přišli až po něm. Říkejte si, co chcete, ale já se u něho samotného vždycky spálím. Málo z toho, co napsal, skutečně stojí za přečtení.
Krysy ve zdech: Dědic, staré rodové sídlo v troskách, lidové pověry o prokletí, gotické věže, sklepení, krypta, nevýslovný děs. Povídka je z dnešního pohledu tradiční. To ale není na škodu, i na viktoriánský horor má člověk občas náladu. Napsaná je dobře, dynamicky, má atmosféru a dává smysl... až na poslední tři stránky.
Autorovi asi došel papír, přeskočilo mu, nebo chtěl být vtipný a zajímavě budovaný děj co nejrychleji ukončil, nedbaje na to, že tím čtení celé povídky degradoval na ztrátu času. Vyústění je zcela ad hoc a obtížně interpretovatelný slovní zmatek, který v kontrastu se zbytkem povídky působí natolik bipolárně, že jsem byl po přesvědčený, že ho musel napsal někdo jiný. Osobně si ale myslím, že Lovecraft jen nevěděl, jak bude jeho vlastní povídka končit a tak něco narychlo "splácal". (A nebo ho její psaní zkrátka přestalo bavit.)
Pokud už máte od Lovecrafta něco načtenu, od začátku tak nějak víte, do čeho jdete a co se asi bude dít... a pak je tu konec a vy si uvědomíte, že vás zase dostal. :)
Krysy patří bezesporu k tomu lepšímu z této sbírky. Je to relativně krátká – tedy úderná – povídka se skvělou atmosférou a zajímavým pozadím. Rozhodně se nedivím, že patří mezi ty lépe hodnocené.
Zároveň platí, že je to povídka z doby, kdy se ještě tak úplně neusadil mýtus a je to vidět. Nejasnost v charakteru Nyarlathotepa a Azathota, kteří tu spolu do velké míry splývají, návrat k druidským dobám prastarého Avalonu, který později taktéž není vůdčím konceptem. Dodává to ovšem povídce jistou jedinečnost a svěžest.
Mimochodem, existuje jeden fragment z antického Říma, ve kterém se občan dovolával u Magny Mater smrti na zloděje, což ovšem bylo trestné. Ten mu, prosím, ukradl lucernu. To nám říká v zásadě dvě věci. Jednak, Magna mater neměla dobrou pověst, jednak lucerny platily za mimořádně hodnotné věci, pokud byl jejich majitel ochoten podstoupit trest smrti jen proto, aby se za její odcizení pomstil.
Tak tento Lovecraft sa mi konečne páčil na 5*
Atmosféra bola výborná, rozumel som príbehu a v niektorých častiach som bol skutočne vydesený...
90 %
Konečně Lovecraft, který má děj. Má nějakou jeho atmosféru k tomu. Sice ke konci zase jsem se bál, že budu bez pointy nebo smyslu, ale dočkal jsem se. Konec to lehce zachránil První fakt dobrý Lovecraft.
Málokterá povídka mě vyděsí tak, že mi přeběhne mráz po zádech, jen na ni pomyslím. Tohle je jedna z nich.
Dlho som si vravel, že snáď vyspoileroval zápletku v názve, ale nakoniec sa to vybralo o dosť iným, dalo by sa povedať nečakaným smerom. Atmosféra "absolútneho" podzemia je presne to, čo ide Lovecraftovi na jednotku a inak tomu nie je ani teraz. S prižmúreným okom prihadzujem aj štvrtú *.
Na téhle povídce je nejlepší styl vyprávění. Vypráví se zpětně s tím, že vypravěč ví, co je na konci. Proto je tady dost vsuvek. "To nám nemohlo dávat smysl." "V rámci toho, co teď víme, to vidím jinak." Atd. Což příběhu dodává větší dynamiku a v podstatě (z dnešního) pohledu příběhu dodává ten správný říz stejně jako předtím. A konec je prostě děsivě dobrý.
Mé první dostaveníčko s H. P. Lovecraftem. Jsem spokojená a už se těším na další, každopádně krysy jsou nejen výborným a detailně líčeným textem, nýbrž i skvěle namluvenou audiopovídkou. Za sebe jsem vyzkoušela obé a nemohu něž dát 5*.
Kdo ma alespon kapku fantazie, tomu tahle povidka ty chlupy na zadech proste postavi. Lovecraft hodne pracuje prave s predstavivosti, pokud si v hlave peclive nemalujete obrazky popisovaneho, tak z toho nemate prazadnej pozitek.. :)
Podprůměrná povídka o krysím kultu a následném šílenství novodobého objevitele - 40 %
Po úžasných povídkách jako Šepot v temnotách, Volání Cthulhu, Vyděděnec nebo Stín nad Innsmouthem je tohle veliké zklamání.
Páčilo sa mi to o čosi viac ako Cthulhu, ale Lovecraft asi nebude práve môj čajíček. Tie jeho "titanské" popisy o "nepredstaviteľných hrôzach, aké by sa nezrodili ani v pohnutých mysliach tých najšialenejších románopiscov," mi sú chtiac-nechtiac trochu na smiech. Myslím, že Lovecraft sa obecne dosť ťažko číta (aj keď bez toho archaického štýlu by to asi nebolo tak celkom ono...) a všetky jeho opisy sú buď všeobecné ako zo životopisnej brožúry alebo iné (pre predstavu pozri vyššie. :D) a všetky na jedno brdo. Tým vás, samozrejme od čítania Lovecrafta nechcem odradiť, verím, že sú ľudia, ktorým to sadne viac ako mne. A priznám sa... som si takmer istý, že k Lovecraftovi sa ešte niekedy vrátim aj ja. :D
Bylo to moje první setkání s tímto autorem a i dnes se jedná o moji nejoblíbenější povídku. Tísnivá atmosféra, realistické vykreslení postav a náznaky hrůz nepoznaných. Zkrátka Lovecraft tak jak ho máme rádi.
Hůůů! Máte rádi kanibalismus? Nebo radši krysí pošušňáníčko? Já teda radši beru ten kanibalismus, ale tak proti gustu nemůže mít žádná krysa dišputát, žeano. Mistr slova, jak brzy zjistíte, to je Lovecraft. A genetika je prostě svině. To zjistil de Poer. No jo. Hrůza je prostě krásná.
Zatím asi nejpřijemnější Lovecraft a to hlavně díky konkrétnosti. Vypravěč a grupa kolem něj se setkává se zcela konkrétními problémy a nálezy, takže odpadá ona nepopsatelnost, která mi v dosud čtených povídkách Lovecrafta tak lezla na nervy a negovala skutečný požitek.
Současně jde o zřetelnou inspiraci pro hororovou adventuru Posel smrti. Po jejím dohrání jsou tedy vývoj i pointa dosti zřetelné, jen zdroj šílenství se liší.
Haprujou mi to ovšem dvě zcela praktické věci.
Zaprvé důvod, proč se dynastie dala na tuhle praxi. Jo, chápu, že se někdo z předků chytnul kultu a pak rodinu všichni nenáviděli a báli se jí a všechny další průvodní jevy. Postrádám ovšem nějakou jasnější motivaci přidání se ke kultu. Není to úplně něco, co začnete dělat v neděli odpoledne z dlouhý chvíle.
Ze stejného soudku také praktická udržitelnost něčeho takového dlouhodobě vzhledem k popisovanému rozsahu. Nabízí se i zjevná nepraktičnost - pokud rodina potřebovala "materiál" jen na rituály, je nejjednodušší průběžně čapnout nějakého vesničana z okolí.