Květnatá řeč
Povídka od:
John Flanagan
Z knihy:
Ztracené příběhy
Povídka o psaní Willova proslovu se zajímavou zápletkou na pozadí.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Slabota. Willovy autorské pokusy jsou vyhnané do těžko snesitelného extrému na hranici naprosté trapnosti. Zápletka tuctová a o ničem (banditi měli zajímavou taktiku jak nalákat lodě, ale jako celek - pátrání, odhalení, souboj - to nebylo nic, co bychom už asi 10krát nečetli v jiných dílech).
Tak tahle povídka se mi zatím líbila úplně nejvíc. Ano mohlo by se říct, že ji chyběl nějaký hlubší nápad, ale zase je to povídka, ne román. Nicméně jsem si zrovna tuhle zamilovala a to hlavně díky Haltovi a jeho půvabné, milované manželce, která ho jako jediná zřejmě dokáže usměrnit a taky je to jediná osoba, že které má můj milovaný hraničář strach :D
U téhle povídky jsem zjistila, že Will je sice dokonalý hraničář, ale jako člověk naprosto nepoužitelný.
(SPOILER) Tato povídka mě moc bavila. Halt a jeho přímočarost vs Paulina a její diplomacie prostě nikdy nezklamou. Zároveň se mi i líbila zápletka s novolunaři a samozřejmě všudypřítomný suchý humor, který všichni tak milujeme!