Kytice
Báseň od:
Karel Jaromír Erben
Z knihy:
Kytice z pověstí národních, Máj / Kytice, Kytice / Buket / Kytica, Kytice: výbor
Pověst o prvopočátku mateřídoušky.
Duch zemřelé matky se vtělil do kvítku mateřídoušky na jejím hrobě, aby utěšila osiřelé děti.
Básník přirovnává sbírku svých básní ke kytici mateřídoušky k potěše dětí své vlasti.
Kytice
Rok vydání originálu: 1855
Báseň vyšla v knize:
Komentáře (11)
Přidat komentář
Cez Vojtkovu Polednici urcenu dnesnej mladezi, sa Corso dohrabal ku googleniu co to Polednice vlastne vo folklore a mytologii je, az zakotvil pocas obednej prestavke nad kuracim reznom pri Erbenovej Kytici.
Musim zasnut nad urcitou genialitou Erbena, ked hned prva basen Kytice, sest stvorversovych strof. Ktore rozdelene na dve trojice, zacinaju ako hororovy pribeh pri ktorom sa nasi predkovia vecermi pri svecke alebo svetle z pece tetelili blahem a hruzou nad strasidelnymi pribehmi. A za tou pecou ich potichu pocuvali deturence v vyvalenymi ocami. Aby v druhych troch strofach presiel hladko do manifestu k citatelovi, a z mikropribehu o osirelych detoch sa stava alegoria o dedicstve predkov, ktore si Erben dovolil zozbierat, prevypravat a predlozit milemu citatelovi. Nie obycajny uvod, predhovor, ako je to dnes bezne, ale dokonala basen s myslienkou. Asi sa oplati starych autorov citat, len sa nevyplaca ich detom vnucovat povinnym citanim.
Na hrobe mladej matky vyrástla materina dúška. Tak dala svojim sirotám najavo, že jej lásku ku nim nedokázala zahubiť ani smrť.
"Zemřela matka a do hrobu dána..."
A už řvu, ty brďo.
A to ta moje žije a jsem za to ráda, protože fakt dobře peče.
Ježiš, tohle bych neměla...
"Kytice. Pověst o prvopočátku mateřídoušky, tak jak tuto jest uvedena, vypravuje se v bývalém kraji Klatovském v Čechách."
(doslov: Poznamenání, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly,
i přicházely každičkého rána,
a matičku svou hledaly.
Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
Natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?
Jednoduše krásná...