Lappin a Lapinová

25.06.2021

(SPOILER) Nejsem si úplně jistá proč, ale tahle povídka mě skutečně rozesmutnila. Řada Virginiiných povídek je mírně (nebo taky hodně) depresivních, ale tahle zasáhla strunu, která je pro mě očividně důležitá. Ano, tohle je příběh novomanželů, kteří si představují, že jsou králové králíků. A víte co? Jsou naprosto směšní. Ale zároveň... zároveň jsou krásní.

"Ke konci večeře bylo v jídelně stále větší horko. Na mužských čelech vyvstávaly kapičky potu. Rosalinda cítila, jak se její rampouch mění ve vodu. Rozpouštěla se; tála, rozplývala se v nicotu; brzy omdlí. Pak k ní náhle šuměním v hlavě a hukotem v uších pronikl ženský hlas, který zvolal: "Ale oni se tak množí!"
Thornburnové - ano, množí se, opakovala si jako ozvěna; a dívala se na všechny ty kulaté brunátné tváře, které se jí zdály v její závrati dvojnásobné; zvětšovaly se v zlatém mlžném oparu, jenž je zahaloval. "Oni se tak množí."
Pak John pravil hrubě: "Prevíti! Postřílet! Rozdupat! To jediné na ně platí... na králíky!"
A při tom slově, při tom magickém slově Rosalinda znovu ožila. Po očku se podívala skrze chryzantémy a viděla, jak Ernest pokrčil nos. Jeho nos se nakrabatil, několikrát za sebou se pokrčil. A v té chvíli se s Thorburnovými stalo cosi nevysvětlitelného."

Víc nebudu říkat, abych to nevyspoilerovala celé, ale ten závěr... uch...