Ledový drak

05.03.2021

„Krása za nízkých teplot, je krása.“ Napsal Josif Brodskij. A má pravdu. Zima je neobyčejně kouzelným časem. Je časem plným krásných obrazů, je časem radosti a je časem smutku.

Tato pohádka (dovolte mi to označení), včleněná do sbírky „Snové písně“ je velice zajímavá. Nikoliv obsahem (ačkoliv), ale překladem. V samostatném vydání od Arga z roku 2015, které je mimochodem nádherně ilustrované, je povídka přeložena Lenkou Němečkovou. Nejenom ilustrace, nejenom provedení knihy, ale i – a hlavně – překlad, podle mne mají za důsledek pohádkovost té knihy. Překlad ve Snových písních, od Jany a Jana Oščádlových, je poněkud více… surový. Celá povídka dostává tak nějak jinou atmosféru. Pohádka je to stále, to je fakt, ale pokud byste to chtěli číst dětem, silně doporučuji překlad paní Němečkové. Pokud jde vám o poznání díla pana Martina, v překladu možná jazykově přesnějším (hádám, originál jsme nečetl), doporučuji spíše tento překlad.

Pohádka je to krásná, zvláště ti, kteří jako já jsou tak trošičku úchylní na dráčky, si to užijí, tedy alespoň až do nějaké části. Příběh je jednoduchý, to je fakt, ale je velice milý. A já nemám nic proti věcem které jsou jednoduché, ale milé. Kdo si chce užít nějaký epický příběh, nedej bože dračí ságu, by opravdu neměl sahat po pohádce, to je fakt. Myslím, že nikoliv překvapivý fakt.

19.05.2019

Asi je to tím, že jsem Ledového draka poprvé četla samostatně. S ilustracemi to bylo nádherné. Tak dětsky upřímně, romantické, naivní. V téhle verzi je příběh takový opravdovější, ale základ sdělení zůstává stejný. Proto se mi líbilo i tohle. Moc.