Loterie / Lotéria
Povídka od:
Shirley Jackson
Z knihy:
Hlas krve, Síň slávy mistrů fantasy, Dni a noci Ameriky, Loterie a jiné povídky
Hororový příběh vypráví o lidské touze připojit se k davu, stát se stádním tvorem a zničit všechny „cizince“, kteří se odlišují. Tento koncept cizince je zde však pouze symbolický, vytvořený pouhým černým kolečkem na kousku papíru. Zato však není žádný symbolismus ve způsobu, kterým povídka končí.
The Lottery
Rok vydání originálu: 1949
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Mám ráda knihy, které neskončí dočtením poslední stránky ale člověk nad nimi musí přemýšlet ještě delší dobu. Tady se totéž povedlo autorce i jen v krátkém formátu povídky. Chápu, proč je tak vysoko hodnocená.
Nejprve zcela nevinně vypadající povídka, velmi dobře stylisticky napsaná, postupně se propracuje ke zcela nečekanému finále, které čtenáře zanechává se spoustou nezodpovězených otázek. Za mě jedna z nejlepších horrorových povídek, vůbec se nedivím Stephenu Kingovi za hlubokou úctu k této autorce.
Diky S.Kingovi se dostavam ke spouste zajimavych kousku....Ted zrovna Loterie.Pri cteni me napadlo jediny-nesnesla bych uz jen to pomysleni,ze taham.Asi bych zesilela....Mnohdy i kratka povidka da vic,nez roman.
Sice krátké dílo, rozhodně však s velkým dopadem na emoce. Krátké, zpočátku nevinné, ve finále šokující. Klasika, která strčí většinu rádoby-dystopií do kapsy.
Povídka, kvůli které jsem si původně půjčila sbírku Hlas krve a teprve se koukla, kdo v ní všechno je. Zároveň povídka, kterou jsem si přečetla hned, jak jsem knihu měla doma. Až tak jsem se na povídku těšila :)
Problém je v tom, že tahle povídka má sice jenom pár stránek, ale je to s velkou pravděpodobností materiál, který by vystačit rozborem na ročníkovou práci...
Jsou zde odkazy na dávnou mytologii, pověry, davovou hysterii. A jak jsem se dozvěděla, tak i na Bibly. Navíc povídka vyzní jinak podle vaší nálady (zda tam budete chtít ignorovat tu větu, která je hned na začátku). Doufala jsem, že to, co bylo naznačeno, jako možná pointa, se ve výsledku buď jako pointa neukáže nebo pokud ukáže, že to nedopadne, jak ve výsledku dopadlo.
Nejde tedy říct, že jsem tu větu odkazující na pointu hned na začátku, ignorovala nebo si jí nevšimla. Ale spíš ji můj mozek záměrně ignoroval, protože jsem doufala, že to nebude ono. Což bylo, když jsem četla poprvé. A i podruhé. Až budu číst znovu v jiné náladě, budu si o konci myslet zase něco jiného, tím si jsem jistá. A jsem na to zvědavá :)
(Čteno ve sbírce Hlas krve.)