Můj osobní blackout
Povídka od:
Václav Franc
Z knihy:
Střípky z Ráje - sborník literárních prací
Malý Antonín Dvořáček přijde za panem učitelem a požádá ho, zda jej bude učit hrát na housle. Učitel záhy zjišťuje, že Dvořáčka učit nemusí, protože ten kluk na co sáhne, to zahraje. A tak pan učitel začne pátrat, zda je vůbec Antonín Dvořáček synem svých rodičů. To se mu však stane osudným.
Rok vydání originálu: 2017
Tato povídka se v literární části soutěže "Střípky z Ráje" (2017) umístila na druhém místě v žánru Próza. Samozřejmě, že záleží na tom, kdo byl v porotě, protože mě se, ani tato povídka moc nelíbila. Nemá řádný odrazový můstek a její, sice dobrá a povedená, pointa se zrodila vlastně z ničeho. Navíc mi tam strašně vadilo, že spisovatel Václav Franc za některé věty dával do závorek hudební terminologie. Když se totiž má čtenář na konci odstavce nebo věty přeorientovat na cizí jazyk, mozek s tím má někdy problém. Navíc je povídka celkem dlouhá a těch střetů Čeština vs. Italština je tam prostě moc. Žalostně [flebile] moc. Ačkoliv by se měla povídka tvářit vtipně, není, je spíš smutná.
CITÁT – Hranice mezi géniem a debilem je strašně tenká.