Noční strana, pochopitelně

21.08.2018

Mé první 2 myšlenky při četbě:
"Co to sakra má být? Proč píše o tomhle?"
"WAAAW. Aha! Tak to jsem nečekala!"
Mám ráda příběhy s originálními a nečekanými zápletkami, se zvraty a tak podobně. Kdo ne?
V téhle povídce přijde "zvrat" hned na začátku. Neobvyklé, ale musím říct, že to zafungovalo - příběh mě upoutal.
Jenže později už nic nepřišlo. Když už autor vyplýtvá velký zvrat na začátku, měl by mít připravený další, přinejmenším stejně dobrý na konec.

Možná se to zdá nefér. Jenže když je zvrat na konci, sklapnete knihu, zíráte do stropu a říkáte si WAAAW.
Ale když je "zvrat" na začátku, čtete prostě dál a když už je zbytek povídky jen slabý průměr, tak nakonec, po sklapnutí knihy, cítíte jen zklamání.

Nápad originální. Super. Ale detektivní pátrání byla nuda. Kdo bude vrah? Ten, koho čekáte nejméně. Klišé.
Nicméně je to krátké, takže to pátrání nudit nezačne. Jen na konci necítíte nic, žádné překvapení (protože už je vám to jasné), žádné WAW.

Za mě 3 a kousek *.