Notesy V. O. Slovkina
Povídka od:
Jaroslav Havlíček
Z knihy:
Hodinky pana Balabána
V. O. Slovkina si žije spokojeně, po svatbě už si nemůže dovolit koupit vše, co je třeba, a tak si začně vést notes se seznamem potřebných věcí. Když mu shoří dům i s notesy, začne se na svět dívat jinýma očima.
(povídka napsaná 1932)
„Vasilij Osipovič Slovkin byl již od útlého dětství náchylný k bohumilé prostřednosti.“ Ze svého platu písaře charkovské banky si kupoval knihy, pak více knih. Pak se oženil a u domku pěstoval růže. Kupoval tedy růže, pak více růží. Později, s ženou, dvěma dětmi a domkem, už ale neměl dost rublíků na všechno, co by měl pořídit. A tak si začal psát seznamy. Pořídil si na ty seznamy notes. A pak další notes a další notesy. „Zabýval se Vasil Osipovič vymýšlením a zapisováním a v tom bylo celé jeho štěstí.“ Až došel k dvěma poznáním. Pak přišla válka a oba převraty a pak mu vzplanul dům. „Netřeba se dohadovat, proč vzplanul, zkrátka vzplanul, v oné pohnuté době nebylo vhodné ptát se po příčinách.“ Závěr, který z této tragédie Vasil Osipovič učinil, je ohromující a dojemný zároveň.
Vynikající povídka o příjemnostech hromadění majetku i o možném následném poznání.
„Zde končí naše povídka o Vasilu Osipoviči Slovkinu. Kdo si myslí, že nebyla zajímavá, velmi se mýlí.“ S tím rozhodně souhlasím.