Nové šaty

31.03.2021

Popis téhle povídky mi tedy vůbec nepřijde přesný... Upřímně, tohle Je Virginia Woolf, kterou jsem očekávala (Po Skvrně na zdi mě Odkaz přišel trochu ordinérní...). Není totiž vůbec zřejmě, o čem je. Snad skutečně je o šatech (ale nemyslím si, že ostatní hrdinku přesvědčují, že jí sluší), ale daleko spíš je o společnosti a o způsobu, kterým spolu lidé komunikují, o etiketě, o společenském obrazu a... o asi milionu dalších věcí, kterým jsem vůbec neporozuměla... Virginia Woolf je jednou z autorek do kterých se chci už dlouho pustit, ale stále na ně tak nějak nedochází. Tak jsem ráda, že jsem se dostala alespoň k téhle jednohubce.
Posloucháno jako audiokniha, volně dostupná z mujrozhlas .cz (po omezenou časovou dobu). Krásně namluvená a doplněná o nádherný hudební doprovod, mohu jen doporučit.

Účinkuje: Taťjana Medvecká
Překlad: Zuzana Mayerová
Režie: Hana Kofránková
Natočeno v roce 2002.

Edit: Po čtení... z papíru musím říct, že mi tahle povídka přijde ještě úžasnější, určitě patří mezi mé oblíbené.

"Ano, byl to božský okamžik a Mabel tam ležela a měla pocit, jako by byla v rukou bohyně představující svět; trochu kruté, ale velmi krásné bohyně; byla jehňátkem položeným na oltář (člověka občas napadají takové hlouposti, ale to nevadí, pokud o nich nemluví). A dokonce i s Hubertem někdy, zcela nečekaně - když v neděli u oběda krájela skopové, zničeho nic, když otevřela dopis, když vešla do místnosti - zažila jakési nadpozemské okamžiky, kdy si v duchu řekla (protože nikomu jinému by to nikdy neřekla): "To je ono. Teď se to stalo. To je ono!" A na druhé straně stejně překvapující bylo - to znamená, když k tomu byly všechny předpoklady - hudba, počasí, prázdniny, všechny ty důvody ke štěstí byly nablízku - že tehdy se nsetalo vůbec nic. Člověk nebyl šťastný. Bylo to prázdné, jen prázdné; to bylo všechno."