O snovačce a přemyslovi
Povídka od:
Vilma Kadlečková
Z knihy:
Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české
Co si počnou tři dcery Krokovy v moderním světě? Ve světě globalizace a mezinárodní integrace, kde o staré pověsti a svébytnost českého národa už nikdo nestojí? Věštkyně Libuše je šéfkou reklamní agentury Krok. Léčitelka Kazi pracuje v brněnské nemocnici. A Teta se drží toho, co vyznávala odjakživa: bylin, ezoteriky a mrtvých. Mohlo by to tak zůstat; jenže pak všechny postupně dostanou nabídku, která se odmítnout nesmí.
Nechají se znovu vtáhnout do zápasu o český národ? Nebo se jejich angažmá změní v boj o moc, ve kterém hraje každá sama za sebe? A kolik temných tajemství vypluje na povrch – o pohanských rituálech, tajných plánech, smrtelné nenávisti a o Přemyslovi, který před lety zmizel beze stop?
Kratší verze novely, která v roce 2015 vyšla též samostatně: https://www.databazeknih.cz/knihy/o-snovacce-a-premyslovi-248137
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Trochu mi to připomínalo styl psaní Stephena Kinga - zpočátku vůbec netušíte, jaké děje se tu rozehrávají, dokonce ani proč a jakými aktéry. Ale je to netušení poetické a dobře rozehrané, s postupným odkrýváním karet.
Vilmu Kadlečkovou jsem měl vždy spjatou s Dračím doupětem, a proto jsem byl na první text, který se mi dostal k ruce, velmi zvědavý a natěšený. Příběh o snovačce a Přemyslovi je spíše novelou, než povídkou, a tvoří základní stavební kámen antologie Imperium Bohemorum. Pojednává o Krokových dcerách, přežívajících coby legendy do dnešních dnů. Je poměrně těžkopádný a ne příliš zábavný, avšak obsahuje zdařilá přirovnání (hlasitě říhá a na rande chodí v teplákách - ano, toť dnešní dekadentní trend kulturně zaostalejších jedinců, kteří netuší, že při zívání je třeba rukou si zakrývat ústa), či malou zmínku o Dračím doupěti. Přesto je náročný a čtenář musí zapnout mozek, aby si dokázal poskládat souvislosti, jež jsou odhalovány postupně (což odradí skupinu duševně jednodušších čtenářů, kterých snad není tolik). Co ale nakonec vyzdvihuje novelu nad průměr, je poselství, kdy čtenář přemýšlí o češství jako takovém - hádáme se mezi sebou, místo abychom se spojili v záchraně o vlastní národní identitu, neboť jako země jsme z pohledu světa takřka zanedbatelní. V záplavě cizích vlivů, bez vztahu k českému dědictví, bez vlasteneckého ducha, postupně zmizíme v propadlišti dějin. Na rozhádaných Krokových dcerách je to krásně ilustrováno. Která z nich nakonec obětuje své sobecké zájmy pro záchranu českého odkazu? Za tento morální apel dávám konečných vlasteneckých (nikoliv nacionalistických) 54%.
(SPOILER) Málokdy se rozepisuji nad jednotlivými částmi děl či povídkami, ale zde mi to připadá tak nějak vhodné. Povídka ve skutečnosti není nějak extra originální, většinu příběhu tvoří mocenský souboj mezi mytologickými postavami, které jako aspekty přežívají až do současnosti, což není tak úplně neznámí prvek... avšak o tom ve zkutečnosti povídka vůbec není. Je to povídka o současnosti, o multikulturismu, o češství, o mytologii, o tom, že Morana je tak trochu Morgana (le Fay), Libuše Sibila a mýt vznikne velmy snadno a ovlivní svět na hodně dlouho. Je to povídka o vině a trestu, o moci a jejím držení a nedržení a o tom, co s ní dělat a co s ní nedělat. Je to nehorázná kravina, ze které dostane člověk materiálu na přemýšlení jako z kdejakého plnohodnotného románu.
Pro začátek, první segment s Libuší je složitější na přelouskání, ale nenechte se odradit, stojí to za to. A pak přijde segment s Kazi a tou dobou už se začnete chytat.