Opera 4 – Soumrak bohů
Povídka od:
Philip Craig Russell
Z knihy:
Prsten Nibelungův
Osud se naplňuje. Siegfried zlomil Wotanovo kopí, strom, z něhož bylo kopí stvořeno shořel a s ním i bohové zhynou. Co je to za kletbu, jak to s ní bude? Do děje však ještě prsten promluví.
Originální název:
Proč tedy nepředem, proč zpěv náš nechce znít?
Chceme-li příst, na čem novou si napnem nit?
Zde.
Ať dílo zkazím, či dobře jej svedu,
slyšte ach sestry jak píseň svou předu.
Tento příběh začíná nádhernou temnou první kresbou. Okřídlená helmice z níž krev kape. Je z toho úplně cítit ten konec, ten soumrak bohů. A že se mají čeho bát. Siegfried už se blíží. A co nejhorší, prsten, který má právě z lásky věnoval.
Malá ochutnávka:
Zabil jsem hrozného draka,
co onen prsten žárlivě střežil,
nyní ho dávám tobě jako symbol své lásky.
Zase se to celé zamotává. Hlavně situace okolo prosťáčka blondýna s očima modrýma...Siegfried je obalamutěn a jeho nehynoucí láska, jde jak se tak říká pěkně do prd...no prostě se to musí trochu zdramatizovat, má to přeci jenom čtyři jednání. Nemůžete čekat Soumrak bohů hned na počátku.
Zatím pojďme na kance! Ale nelogičnost navazování skutečností již řečených opět kulhá a to dost tvrdě.
Citát: Já zrádce – sám byl zrazen. Já lhář – sám byl obelhán!
Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchla skupinu Bathory a jejich studiové album Soumrak Bohů z roku 1991.