Pan učitel Katz
Povídka od:
Josef Škvorecký
Z knihy:
Souhvězdí smutku, Hořkej svět, Slunce zašlo za mraky
Josef Škvorecký popisuje své vzpomínky na školní léta. Konkrétně na období, kdy jej tatínek dával vždy o rok dříve, než se daný jazyk učil ve škole, na soukromé hodiny vyučování. Takto absolvoval Škvorecký němčinu, latinu a francouzštinu, i když se chtěl učit anglicky.
V povídce vzpomíná na svého učitele němčiny, Žida Adolfa Katze. Na to, že byl hodný a vlídný učitel a naučil jej mnohému. Přidává vzpomínku na svatbu učitelovy dcery Ruth, která si vzala Isidora Kafku, ortodoxního Žida, se kterým měla dceru Hannerle.
Vzpomíná na pedantské učení a ukazuje to na příkladu: "der gute alte Wein, des guten alten Weines, dem guten alten Weine, den guten alten Wein", které zřejmě pan učitel nikdy neochutnal, protože byl chudý. Dále vzpomíná na modlitby u pana Katze, jak k němu do modlitebny chodili i další Židé - pan Abraham Lewith, pan doktor Strass, p. Ohrenzug se synem Bennem.
Pak přišel Hitler a nějaký anonym napsal článek do Arijského boje, "že jistý dirigent banky v K. posílá dosud svého syna do hodiny němčiny k Židovi Adolfu Katzovi, kantoru židovské synagogy v K." Josef Škvorecký tak musel na hodiny přestat chodit, ale učitele vídal a hlásil se k němu. Škvoreckého otec pak skončil v Belsenu. Nikdy o něm už neslyšeli.
A pak jednoho podzimního rána všechny Židy z města transportovali.
