Pandurek
Povídka od:
Alois Jirásek
Z knihy:
Sousedé / Pandurek
Povídka je pokračováním Sousedů. Roku 1743 byla v Praze korunovace Marie Terezie. Také v Polici pořádali oslavu a Honzíček Drozanských, hrbáček, bubnoval na bubny. Byl ubohý, ale přece se dobře oženil. Byl krejčím, vtipný a zábavný člověk. Měl syna Vašíčka, kterého velmi miloval. Ale vojna, hlad a nouze jej připravily o všechno, o ženu i děcko.
Za Vašíčka však dostal náhradu. Přijeli panduři a jejich důstojník mu odevzdal chlapce, sirotka Pavla, se slibem, že si pro něj časem přijde. A dal mu i peníze. Honzíček Pavla vychovával co nejlépe, pak ho dal i do kláštera, aby studoval na kněze. Ale malý pandurek měl v hlavě jiné plány – vojnu.
Za války se stalo, že přišel do Police císařský štáb. Generál a nejvyšší důstojníci a jejich dámy se usadili v klášteře. A měli se tam vesele, i bál měli, a mniši dělali muziku. Generál Laudon sám byl onen pandurský generál, který dal Pavla Honzíčkovi k vychování. Generál se teď staral o to, aby Pavel neopustil studium a zapomněl na vojnu. Pověděl mu o jeho rodičích, že je synem vojenského ranhojiče, kterého na pochodu zabili.
Strhne se však bitva a pandurek – schován na půdě – vyslechne úmluvu pruských velitelů – donese zprávu Laudonovi a přispěje tak k jeho vítězství.
Pandurek tedy smí na vojnu…
Zdroj: aloisjirasek.cz
