Partie šachu
Povídka od:
Jaroslav Havlíček
Z knihy:
Kalvach
Kalvach a jeho dospívající syn si během partie šachu „měří síly“ a symbolicky bojují o to, kdo z nich bude mít od této chvíle už navždy vrch.
Rok vydání originálu: 1939
Kalvach byl v šachu dobrý. Hodně dobrý. Naučil je svého syna, aby mohli hrát spolu. Karel se zlepšoval, dotahoval otce. A Kalvach to neuměl uznat, neuměl se radovat ze synových úspěchů, mnohem silněji než otcovskou pýchu cítil svou mužskou porážku.
---
„Děti přerůstají rodiče, stávají se silnějšími, zdatnějšími. (...) Děti nás předčí, zastiňují nás - ale to se dalo docela krásně obrátit v otcovskou pýchu. Jenže tenhle případ s šachy byl jiný. Zde šlo o otázku rozumu. Kalvach se z jakýchsi příčin domníval, že otázka lepšího šachového umění přímo souvisí s tím, zda má či nemá otec právo vládnout nad synem. Tak se vyvinulo nebezpečné soupeřství - kdo s koho? Ve věcech rozumu pokládal Kalvach za potřebné, aby byl nad syna. Nezdálo se, že by byl Karel tuto jeho samozřejmou převahu uznával.“
---
„Ne nepodlehne pokušení zkusit se znovu. Ode dneška bude pokorný. Bude docela takový jako jiní lidé, kteří jen jedí a spí a živí své rodiny, radují se z drobných úspěchů svých dětí.“