Pět smyslů
Povídka od:
Edith Nesbit
Z knihy:
Svědkyně zítřka
Povídka Edith Nesbitové se zaměřuje na vyhlášeného vědce Boyda Johnsona, který se pro vášeň k vědě nezdráhá riskovat lásku, ani život Božích stvoření i svůj vlastní. Jeho experimenty se zaměřují především na zesílení oněch pěti základních smyslů, dané nám přírodou. Vylepšovat přírodu je odvěká touha člověka a nezabrání mu v tom ani možná rizika.
Poutavá povídka z roku 1909 má příjemnou atmosféru s určitými gotickými prvky a jistě dovede zaujmout taktéž dnešního čtenáře, i kdyby to bylo jen kvůli prostředí staré Anglie, kdy vědy a experimenty zažívaly nejen rozkvět, ale zároveň se nebály překračovat nejrůznější hranice.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1909
The Five Senses
Rok vydání originálu: 1909
Edith Nesbitová byl pozoruhodná osobnost lidsky i spisovatelsky. Autorka velmi slavných dětských příběhů, ať už se jedná o Děti železnice nebo Pět dětí a skřítek, mě nepřestává udivovat každou další povídkou, na niž narazím. Ty jsou totiž tematicky velmi vzdálené dětským vyprávěnkám. Většinou se jedná o hororové povídky, často poznamenané atmosférou hřbitovů a krypt (což mi velice lahodí). Pět smyslů je ovšem zase z trochu jiného, tentokrát vědeckého, ranku.
Boyd Thompson je fiktivní, přesto fenomenální vědec, který si pohrává s vivisekcí, historicky při nejmenším kontroverzní vědeckou technikou, až mu hrozí ztráta snoubenky. Dilema, zda se věnovat lásce nebo vědě, zvítězí ve prospěch vědeckého bádání. A protože je to povídka, jak má být, experiment vyzkouší na sobě. A jaký obrat to pak nabere. Povýšit lidské schopnosti je vděčná látka. A Edith Nesbitová ji zpracovala čtivě, lehce romanticky a přitom docela uvěřitelně. Oh, zajisté, i na ty hroby dojde.