Plivnout do nebe
Povídka od:
Juan Díaz Canales
Z knihy:
Blacksad
Jedna z téměř neznámých krátkých epizod detektiva Blacksada.
Blacksad si na ulici všimne, jedné své klientky, která se snaží přesvědčit policistu, aby zatkl vraha jejího syna, ale ač má i jeho fotografii docílí jenom toho, že policistu nepříčetně vytočí. Nakonec jí od policisty zachrání Blacksad a vezme jí k sobě do kanceláře, ale i on musí nakonec pověsit obrázek na nástěnku nevyřešených případů...
Comme chien et chat
Rok vydání originálu: 2003
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Krátký kousek na dvě s stránky, který má spíš připomenout hříchy minulosti.
Velký mínus ovšem směrem k tvůrkyni obsahu povídky. Obsahově se všechno vykecá od začátku do konce, hrubej fail.
Tenhle krátký přiběh měl opravdu nevšední konec. Musím říci, že by mě něco takového nenapadlo, kdo byl na tom obrázku.
„Skoro nikdy se
nekoukám na televizi,
a když jo,
tak toho pak
vždycky lituju.“
Malá dvojstránková jednohubka o plivání. Jenže je v tom zase moc politiky. Vlastně až moc visoké politiky. „Armáda tě potřebuje.“
Malá ochutnávka:
Tuhle jsem viděl jednoho komika, který mě přiměl k zamyšlení. Měl zvláštní teorii, podle které se lidi dají rozdělit do tří kategorií podle toho, jak plivou . . .